Irčan

Neuvěřitelně komplexní průvodce životem člověka, který všechny přežil a s blížícím koncem bilancuje. Herecké špičky se sešly k dlouho odkládanému projektu I HEARD YOU PAINT HOUSES pod vedením toho nejpovolanějšího. Kraluje Pacino v roli odborového předáka Jimmyho Hoffy, ale Pesciho návrat je požehnáním pro celý snímek. Ty nuance, jemné náznaky, s chutí pronášené bonmoty... Tady budou padat Oskary. Digitální triky nejsou dokonalé a ubližují vlastně jen DeNirovu výkonu. Po chvíli si ale přestanete všímat. Ten příběh je tak dobrý. Rozhodně jeden z filmů roku. Dal jsem přednost nám před ním. (27.11.2019)

║Rozpočet $159miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $961,224▐ Herecky veľmi dobre poskladané a aj snaživo zahrané ale na danej ploche mi to príde dosť prázdne, bez skutočne silnejších momentov, ktoré by držali skutočne v napätí, priniesli by hlboké emócie, smútok,... proste prišlo mi to dosť ploché na danej obrovskej ploche, kľudne by to mohlo mať dve hodiny a o nič závažné by sme až tak neprišli. Scorsese to tak trochu prepálil. /60%/ (31.01.2020)

Podle mě to Scorsese i přes mou velikou počáteční skepsi nakonec dokázal. Je to samozřejmě neskutečně dlouhé a zpočátku není moc co vyprávět, ale s příchodem skvěle hrajícího Al Pacina v roli Jimmyho Hoffy to chytne ten správný mafiánský šmrnc. Občas ospalé, o půl hodiny by to chtělo určitě zkrátit a to digitální omlazování mě zpočátku dost vadilo, i přesto nakonec OK. Zřejmě na 99,9% poslední možnost, kdy se na plátně mohli vyblbnout DeNiro, Pacino, Pesci. 70% (05.09.2022)

Na film jsem se skutečně těšil od konečného potvrzení produkce. To obsazení prostě nemohlo zklamat a beru to jako jedno obrovské rozloučení za gangsterskou ságou, kterou Scorsese (a nejen on) se svými dvorními herci točil v minulém století. Zklamaný nicméně jsem, hlavně v tom kontextu, že jsem před pár týdny koukal na Tenkrát v Americe a tam zkrátka Irčan není. Pomlaskával jsem si při oznámení tři a půl hodinové stopáže a plně chápu, že si to lidi uměle rozdělili, k nelibosti slavného režiséra, na více částí...ostatně jsem to tak udělal také a věnoval tak tomuto filmu dva víkendové večery, protože jsem se zkrátka občas nudil a nevydržel jsem to. Pravděpodobně to bylo zapříčiněno pouze mým momentálním rozpoložením, ale zkrátka jsem čekal něco jiného. Aniž bych chtěl ve svém krátkém komentáři nějak dále rozvíjet De Nirovu, Pacinovu, Pesciho a Keitelovu spolupráci více, než pouhým konstatováním, že je zkrátka radost sledovat tyto zasloužilé matadory světové kinematografie pohromadě, nejde se nezmínit o jejich tolik propíraném omlazování, díky němuž se film rozpočtově vyšplhal do astronomických rozměrů a i gigantovi typu Netflixu pomůže film ospravedlnit až případné oscarové ocenění. Omlazování je vskutku zvláštní. A to do té míry, že jsem krom vyložených flashbacků měl problém poznat, co je CGI a co divně spravená maska, hlavně Robert De Niro vypadá strašně zvláštně. Ale nic co by kazilo můj zážitek, což je asi největší pozitivum, v jaké tvůrci a odborníci od počítačů doufali..dle ohlasů ale soudím, že to je značně individuální a jelikož je to hrozně provařená informace (datum uveřejnění tolikrát odsouvalo), že se na to diváci budou o to více soustředit. Irishman je zkrátka film, který budí emoce a pravděpodobně si jej v budoucnu budu chtít zopakovat. Pokud si tedy radši znovu nepustím Příběh z Bronxu nebo Casino. (02.12.2019)

Novodobá klasika? Spíš you-wish gesto mistrovsky načasované na dobu, kdy Scorsese rozvířil totálně anachronickou debatu o vysokém a nízkém. Sám film staví na užívání technologií, které do velké míry prorazil Disney (Tron 2) a Marvel a na robustním půdorysu Zailianova scénáře, který opět opulentně okecává, ale málo pracuje s hloubkou postav. De Nirův Sheeran je tak statická a jen zvolna se posouvající krutá hora CGI masa a jeho pikareskní pouť dějinami americké odborářsko-mafiánské soulože se tak trochu stařecky vleče. Třicetiletí se hýbou jako osmdesátiletí a v něčem to přesně vystihuje podstatu Scorseseho díla, téhle zavalité, zkornatělé profesury, která sice nepostrádá eleganci a zábavné segmenty, ale jako celek funguje spíš jako cinefilní fetiš a obelisk uctívající minulost. Zároveň ale velice dobře zapadá do portfolia Netflixu, kde se absence přísné dramaturgie zaměňuje s robustní tvůrčí vizí. Martin je příliš dobrý režisér na to, aby natočil rozklížený film, ale podnětný je jeho Irčan asi jako De Nirův ksicht, když v mizerné nezáměrné parafrázi Call Of Duty pálí olovo do německých zajatců. Pro mě na tenké hraně cringe. (07.12.2019)