Muži v ruji

Ze začátku jsem se hrozně nudil - navíc (jak píšou i okolní uživatelé) celkový dojem kazily velmi špatně zvládnuté zvuky, opravdu jsem měl problém rozumět slovům z úst herců vycházejících. Ovšem po příjezdu premiéra v podání Igora Bareše film roste. Nemůžu říct, že bych se na film chtěl podívat znovu, ale druhá polovina vážně funguje. Problémem a absurditou je, že bez té první (opravdu nezajímavé) nefunguje. (25.05.2010)

Svým druhým filmem Robert Sedláček zabrousil do jihomoravské vísky Mouřínov u Bučovic, kde se každoročně pořádají závody ve vábení jelenů. Typově odlišné postavy a postavičky vytvářejí svérázné a někdy i bizarní situace, které vtipně korespondují s velmi dobře napsanými dialogy. Herecky není co vytknout, moc potěšila role Jaromíra Hanzlíka a jeho filmové ženy Marty Vančurové. Vše ostatní působí zcela přirozeně i díky hercům z Dejvického divadla, nebo divadla Husa na provázku. Muži v říji se svým způsobem můžou řadit k lidovým komediím typu Dědictví nebo Vesničce mé střediskové, samozřejmě v rámci nynější moderní doby. Stejně si ale myslím, že film poberou mnohem lépe obyvatelé Moravy a v Čechách zůstane nepochopen. (21.01.2019)

Tak tomuhle filmu jsem se velmi dlouho vyhýbal, abych si ho pak na odpočinek střelil mezi dvě náročný klubovky. A byl jsem velmi příjemně překvapen. Vlastně si nevzpomínám, kdy mě něco takhle překvapilo. Jedná se o komplexní obraz společnosti na velmi kvalitní úrovni. Muži v říji komentují společnost, ale ne vtíravě, vulgárně a prvoplánově (jako to udělal třeba Vorlův v Miliardář). Naopak zde můžeme vidět snahu o velmi inteligentní vhled. Postavy nejsou jenom hloupé karikatury. Sedláček vsadil na inteligenci diváka - není třeba všechno zjednodušovat, třeba divák pochopí. Díky tomu se ve filmu objevuje místy naprosto úžasný humor, který je sofistikovaný, jemný, rafinovaný a vedle toho se zde objevují emočně silné situace, které jsou neuvěřitelně lidské a vlastně i o něčem vypovídající. Sedláčkovi se podařilo obě dvě roviny syntetizovat a klišovitě řečeno "nastavit nám zrcadlo". Přemýšlel jsem, že dám pět, ale k dokonalosti něco chybí, některé momenty mi ve filmu úplně nesedly (možná, že kdybych film shlédnul znova, tak vše zapadne). Přesto si dovoluji ještě vyjádřit znechucení nad zdejším hodnocení, které je pro mě nepochopitelné. Myslím si, že se jedná o sofistikovaný film, ale zároveň i o film, který nemá jak koho urážet. Sleduji hodnocení a lidé, jejichž názoru si vážím, hodnotí kladně. Nezbývá mi než předpokládat, že nízká hodnocení jsou pouze symptomem české hlouposti a neschopnost ve filmu vidět dál než k srozumitelnosti příběhu.. (29.08.2010)

Velmi příjemná česká komedie, která je koukatelná a neni trapná. Fakt je, že s mnoha výhradami uvedenými zde musím souhlasit. Postavy tam nejsou rozvinutý a moc se toho o nich a vztazích mezi nimi nedozvíme. Ale připadalo mi, že ten humor tady je příjemný a nikomu se nepodbízí. Hrecký výkony byly poměrně dobrý, vyzdvihl bych zejména J. Dulavu a hlavně Igora Bareše, který si svou roli lidového premiéra opravdu užil. Některý věci tam jsou hodně pravdivý, ale zároveň nikoho okatě nekritizujou. Jasně, že některý věci tam jsou úplně zbytečně (př. Hanzlíkova manželka Vančurová, o který se nedozvíme vůbec nic a celkově velký množství postav), ale to se dá s přimhouřením oka odpustit. Škoda, že tenhle film propadl, protože by si víc diváků určitě zasloužil. V současnosti patří k tomu lepšímu, co tady vzniká. Velmi dobré čtyři hězdy, které dávám hlavně proto, abych pozvedl hodnocení. 70% (18.04.2010)

Robert Sedláček se zúčastnil soutěže prvoplánovosti a uspěl. Využil k tomu veškerých příležitostí a to beze zbytku, neunikla mu jediná scéna, kde by nepoužil tu nejvíce se nabízející repliku. Gratulujeme. -------- o několik týdnů později -------- Doplňuji tento komentář, aniž bych jej smazala, protože jsem byla upozorněna na to, že jsem "nepochopila Sedláčkův koncept". Abych tvůrci nekřivdila, pustila jsem si tedy víc jeho filmů, snad proto, abych prozřela. Z tohoto prozření pak vzniklo doplnění předešlého komentáře, hodnocení bohužel zůstává. Pokud je konceptem, to co si myslím, že jím je, připadá mi velmi nuceně a mechanicky naplňován. Jakoby Sedláčkovi chyběla lehkost, zřejmě proto mne ani nenapadlo, že by mohlo jít o uskutečnění propracované myšlenky. Teoreticky propracovaná myšlenka to patrně je, to ano, ale bohužel už ne její realizace. I trapnost, topornost, prvoplánosvost a banalita se přeci dá zasměšnit lehce. Pokud ve filmu nejde vyloženě o onu vynucenost ... Chybí mi tu jakási intuitivnost ... Nebo se jednoduše mýlím a Sedláček prostě jen není a zřejmě ani nikdy nebude můj šálek kávy ... (08.08.2011)