Lietam v tom

70%. Tak trochu jako Vratné láhve. Tak trochu óda na Clooneyho šarm. Tak trochu povaření všech klišé z filmů o lidech, kteří měli ve dvou hoďkách prozřít a poznat, o čem je život. Tak trochu komedie a tak trochu drama. Tak trochu přednáška o lásce a rodině. Tak trochu vražda nezávislýho filmu jako škatulky, ze který Reitman vzal všechno podstatný a taví to ve svoje dokonale přístupný mainstreamový věci. Prostě... tak trochu dobrej film. (07.02.2010)

Mam podobný pocity jako u filmu Děkujeme, že kouříte. Když jsem na začátku sledoval ty rozhovory s lidma, co dostávaj padáka, tak jsem se skvěle bavil (jsem totiž dost zlomyslnej). Potom ale to vyhazování lidí poněkud ustupuje do pozadí a začínaj se řešit vztahy. A tohle teda já moc nemusim. Aspoň je dobře, že mnou očekávanej happy end se nekonal. První hodina se mi líbila hodně, zbytek jsem prostě dokoukal, aniž bych měl chuť to vypnout. Úplnej závěr je takovej neutrální - nenadchne, neurazí. 70% (26.07.2010)

Netradičně pojatý snímek s již tradičním George Clooney, který vypráví příběh jedné agentury, která funguje jako prostředník pro oznamování výpovědí zaměstnanců firem jejichž šéfové nemají na to, aby vyhodili zaměstnance, co u nich pracuje, již přes několik let a proto Ryan (G.C.) je neustále ve vzduchu a letí vyhodit další zaměstnance. Trpká satira, o tom že někdy je lepší být sám s hlavou vysoko v oblacích a prázdným batohem. 85 % (13.01.2010)

I George Clooney může někdy skončit jako ten druhý. Lítám v tom! Čistě a upřímně. Lidské úniky na mnoho způsobů aneb nejpůsobivější přehlídka eskapistů posledních několika let. Jason Reitman je nekorunovaným králem malých chytrých filmů. Bydlení v drahých hotelech, cestování první třídou a život vměstnaný do sady kreditních karet spolu s životními pravdami na každém rohu. Možná lehce zapomenutelné, ale až nečekaně příjemné. A abych nezapomněl Jason Reitman je malý nenápadný superhrdina amerického filmu s velkým R na hrudi. 9/10 Plus dodatečný pohlavek za naprosto se nehodící a mystifikující český taglin. (09.01.2010)

Kdo jsem? Pracuju pro společnost, která mě půjčuje srabům, jako je Stevův šéf. Lidi totiž vyvádí, když dostanou padáka. Jsem 322 dní v roce na cestách. Kdo létá letadlem – zná mě! TADY ŽIJU!.... Dostali jste někdy padáka? Nebo jste dokonce šéf? Šéf jako ten Stevův? Tak v pasážích věnovaných práci, najdete nejen hodně odpovědí, ale zřejmě se i pobavíte. O to tu ale nejde. Stejně jako nejde o zopakování si amerického zeměpisu. Cíl je zamaskován do pracovního vytížení a hesla: ,,CELKOVÉ MÍLE JSOU MÉ CÍLE“ A taky do ,,prázdnýho batohu“. Hlavní je však dokázat, že každý potřebuje pomocného pilota a ukázat, že G.Clooney je stále sympaťák a že přemýšlet o životě je smutné (což zejména odsouhlasí ti starší). Můj problém je, že nebýt té práce, tak se tu ZASE řeší jen vztahy. A i když jde o vztahy plné překvapení, nebaví mě neustále poslouchat co má a nemá smysl a zjistit, že nejlepší parta je jeden. Jinak se jedná o pohodovej film, který je o životě, práci a létání, tedy věcech vesměs smutných. Proto bych jej nedoporučil každému. Ti, kteří očekávají optimistické a radostné pohlazení, ať raději začnou lítat. Letadlem. PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (09.03.2010)