Ip Man: Zrodenie majstra

Ip Man je v chytrém slova smyslu podbízivý film, přináší všechno co máme rádi a přitom se výsostně tváří, jakoby to nebylo jeho účelem. V závěru vypadá jako ultimátní historická výpověď o Japonských utlačovatelích a Činském národním hrdinovi a přitom v průběhu do děje elegantně vsouvá všemožné tréninky a zápasy, aby si diváci mohli dosytosti užít perfektně zpracované a efektně natočené bitky ždímající herce i samotné Wing Chun na maximum. I přes své ctnostné poslání je to totiž čistokrevná bojovka, s klasickými národními a rodinnými hodnotami... Na druhou stranu ale nepřekypuje originalitou, není tak působivý opus jako Hrdina a jeho emocionální rovina (finále) těsně zaostává i za Fearless. 9/10 (22.06.2009)

Lepšie to už dopadnúť hádam ani nemohlo. Samozrejme, čo sa týka histórie, je to silno zromantizovaná a zmytologizovaná verzia toho, čo sa naozaj stalo, ale tak to má proste byť. Je to predsa film o národnom hrdinovi a do takýchto vecí nejaký ten pátos proste patrí. Ba je priam nutný. A že sa to v tomto prípade podarilo namixovať prenáramne. Režisér film postavil na overenej formulke. Čínsky hrdina-japonský votrelci-kopec akcie. A za pomoci svelo dávkovaného heroizmu, drámy (tj pátos) a akcie vykuchtil film, ktorý je vo svojom obore dokonalý. Ip Mana budete milovať. Budete milovať jeho ležérnu polohu, budete ho milovať ako starostlivého otca, budete ho milovať ako hrdinu. Z hláškou "I am only a chinese man" sa Donnie už definitívne zarezal hlboko, hlboko do môjho hongkongského srdca, hneď vedľa takých borcov ako sú Sammo Hung a Yuen Biao. Apropo Sammmo Hung. Ten robil bojovú choreografiu. Spojenie Yen a Hung vyústilo do jedných z najúžasnejších bojových scén aké boli kedy natočené. A to či už ako súboje lahodiace oku, alebo ako nádherná ukážka umenia Wing Chun. Veru, lepšie to už dopadnúť hádam nemohlo. Ip Man dokonca predčil moje očakávania. (10/10) (07.01.2009)

Óda na akciu. Tak by sa dali pomenovať delikátne akčné scény, ktoré v tomto filme predviedli hlavní borci. Pri akcii tento film však zďaleka nekončí, ani nezačína. Príbeh je inšpirovaný skutočnosťou, takže sa dočkáme aj mozaiky dramatických a tragických scén, pri ktorých boli testosteróny na chvíľku zahnané do úzadia a do popredia sa dostal aj naozaj citlivý a senzitívny príbeh, ktorý zdôrazňoval potrebu rodiny, priateľstva a patriotizmu. Autori šikovne menia hlavnú myšlienku filmu, v polovici nastáva markantný zvrat (doposiaľ čisto zábavné ladenie filmu sa výrazne zdramatizovalo), ktorý autori vôbec nemuseli ustáť. Herecké výkony ale boli obrovskou podporou celého filmu a boli aspoň na takej vysokej úrovni ako tie bojové. Donnie Yen by si za oboje zaslúžil absolutórium. Aj týmto filmom tvorcovia dokázali, že film nemusí mať spravidla dve-tri hodiny, aby dokonale vykreslil životnú cestu človeka. Stačí vziať podstatu myšlienky a odkazu, a spojiť ju s duchom a osobnostnou aurou tej osoby. No a keď je v tom všetkom integrovaná akcia a súboje, ktoré si zaslúžia len superlatívne prívlastky, moje srdce plesá. 100%. (30.05.2009)

Hongkongská akční superstar a znalec řady bojových umění (a údajně fanda MMA;)) Donnie Yen v roli Mistra všech ajťáků, legendárního IP Mana! Mistr promine, ale byla to tragédie českého dabingu, co mě přimělo tropit si u tohoto nesporně silného snímku humor z jeho hrdiny, respektive z české (nebo spíš počeštěné) transkripce jeho jména. Kdyby vám vrtalo hlavou, o jakém "jung čchun" to tam pořád mluví, tak je to starý dobrý styl Wing Tsun (nebo Wing Chun), jen nějakou metodou, kterou nejsem schopný pochopit, foneticky transkribovaný do latinky (ve které text četli dabéři, že). Hlavní poznatek zní: nedělejte tu chybu, že byste se na Ip Mana dívali v televizi - budete mít tu čest s utrpením v podobě důsledného dabování každé věty všech scén (a že jich není málo), kde figuruje tlumočník z čínštiny do japonštiny... takže si všechno vyslechnete dvakrát, ehm... Navíc ač se "naši" činí jak chtějí, asijský styl mluvy je od českého na hony vzdálený. A samozřejmě nejen styl mluvy - měl jsem celkem problém se stavbou filmu a jeho výrazovými prostředky. Ono je to totiž v kostce vzato celé jedno velké klišé, v němž ale postavy reagují o hodně teatrálněji než by tomu bylo normálně. To je dáno hávem legendárnosti, do kterého je Mistr Ip po právu zahalen, a taky tím, že film se koncentruje převážně na období japonské okupace Číny, což je obdoba našeho srpna 1968, až na to, že ona japonská invaze byla daleko brutálnější. Tyhle všechny věci podbarvuje hudba Kenjiho Kawaie (znáte z Ghost In The Shell), která ale také plně respektuje legendárnost událostí, které zachycuje (a z nichž se drtivá většina nestala vůbec nebo se udála o dost jinak). Proto duely mistrů boje beze zbraní mají podkres jako monumentální bitevní scény, což mě dost rušilo. A to je problém, protože hlavní devizou filmu jsou (nečekaně;)) bojové scény, u nichž páchal choreografii taktéž téměř legendární Sammo Hung. Tedy ne že by se herci nesnažili, ale zkrátka a dobře je to už moc specificky asijský tyjátr plný mávání rukama a koulení očima. Přijde mi to strašlivě rozhárané a stylově neuspořádané (nepochybuju, že je to tak záměrně, a že je to jen můj dojem, který asijské publikum nesdílí), ale na druhou stranu díky hercům emoce skutečně pracují a souboje jsou opravdu vynikající. Jenom nechápu, proč při takovém materiálu musí všechno kazit občasným wire-fu. Všechno tohle mi ve výsledku dává možná trochu nespravedlivých 70% - ale věřte, že se na to znova nejspíš už nikdy dívat nebudu. (20.06.2014)

Old school kung-fu hrdě kráčející po stejné cestě jako klasické Once upon a time in china či novější Fearless. Právě v tom posledním předvedl Jet Li snad nejefektnějšího hrdinu v boji číňanů proti cizáckému útisku a Donnie Yen se zde výraznosti Jetovy postavy neblíží ani zdaleka... naštěstí to ale není ani jeho cílem, a hraje spíš umírněnější, civilnější charakter který neubíjí kulhající příběh svým charisma tak jako Jet, ale spíše ho podporuje a pozvedá, takže z celého filmu nakonec není jen několik uberefektních bitek s vatou mezi nimi, ale i solidní pokus o výpověď o určité historické době. Příběh tedy není nezbytným katalyzátorem akce, ale to neznamená že by ta akce byla pouze v pozadí. Právě naopak, choreografií, dynamikou a intenzitou řeže se Ip Man řadí k tomu nejlepšímu co kdy v žánru vzniklo, a i přes převážně "přátelský" charakter soubojů zvedá tep na hranici infarktu. 9/10 (12.05.2010)