Denník nymfomanky

Atmosférou je film tak blízký libovolné telenovele, že si člověk skoro myslí, že jde o celovečerní verzi některé z nich. Erotický nádech, kterým se tento nepodarek pyšní, spočívá v nudných záběrech, v drtivé většině působící až asexuálně, protože představitelka hlavní role neumí nebo nedokáže hrát (čistá exhibice většinou nestačí). Neustálé střídání tří výrazů (nebo pokusů o ně) je po několika cyklech dokonale otravné. Orgasmus - dojetí - zoufalství, pořád dokola. Jediné, co mě mírně zaujalo, byla hudba (Roque Baños), ale sledování filmu mě při poslechu tolik rušilo, že ani nejsem schopen říct, jestli bych ji chtěl ještě někdy slyšet. Úhrnem jde tedy o nezáživné softko, které je svou podstatou naprosto zbytečné a doporučení nehodné. 15% (17.03.2009)

"Vím, že on i ostatní chlapi mě chtějí jen kvůli sexu. To se mi líbí. Ale bolí mě to!" Tak fajn. Obsah tohoto deníčku měl zůstat utajen veřejnosti, ale nestalo se tak. Z tohoto důvodu jsem nebyl ušetřen podobně pitomých frází, které vyplňovaly mezery mezi pravidelným hekáním. Deník nymfomanky jsem přesto dočetl až do konce a za tento nadlidský výkon si dávám hvězdičku. (26.01.2016)

Inu, co si budeme namlouvat, film sám o sobě stojí za velké kulové. Ovšem jedná se přeci jen o erotický film a erotické scény jsou tu dovedeny do naprosté dokonalosti a jsou velice vzrušující. Pět hvězdiček si to v žádném případě nezaslouží, stěží si to zaslouží jednu. Ovšem pokud se díváte na tento fillm se společností opačného pohlaví, má to na slečny velice pozoruhodné účinky. Na tento film jsem se díval mnohokrát, ovšem ani jednou jsem ho neviděl dokonce ^^. Vděčím mu za mnohé... (17.05.2009)

Dlouhý čas jsem přemýšlel o tom, proč a čím jsou španělské ženy tak výjimečně krásné. Odpověď je totožná s odpovědí na otázku, proč a čím je výjimečná španělská kinematografie. Ta se totiž na rozdíl od zámořské nesnaží o povrchní dokonalost, neužívá otřepaných a všedních prvků. Vše je přirozené, uvěřitelné a ze života, jak to mají Španělé v krvi. A tak ani španělská žena není dokonale uhlazená make-upem; nepotřebuje ho, je krásná svou přirozeností. Nenosí tuctové oblečení; proč, když její styl je dokonalý? Je extravagantní, především však svá; nemusí se líbit zaručeně všem, ale ti ostatní ji milují. A to samé platí i o španělském filmu. Kdo v sobě chová alespoň trochu sympatií ke kultuře tohoto evropského giganta, musí jásat nad každým dílem vzniknuvšího pod španělskou vlajkou. A o filmu samotném? „Užívej si života, dokud jsi mladá.“ (15.02.2009)

Kinematografický model současné společnosti, který polemizuje o morálních hodnotách a vnitřním démonu žen postižených nymfomanií. Není přítomen žádný ušlápnutý ňouma, který zčervená při pohledu na rozinku, protože připomíná bradavku. Kdepak. Film je prošpikován drsnými, udělanými týpky, kteří v kalhotách skrývají macaté pyje o velikostech kyje, impotence je pro ně sprosté slovo, perpetuum mobile je proti jejich výdrži neefektivní břídil a na svý péra musí mít zbroják. A pak tu máme jednu obludnou urostlou Španělku, která umí na povel z klína vyprýštit gejzír aromatických šťáv a svoji fialovú broskvičku má kontinuálně připravenou pro kokoty nejrozličnějších velikostí, národností a nemocí. A když pět minut od poslední mrdačky není po ruce žádný Abdul Syfilis, dá holt za vděk hovny čpícím bezďákem u nejbližšího kiosku. Chudinka Val, nikdy ji nikdo nepochopí a ona přitom tak moc touží po lásce a porozumění a vydává se na strastiplnou cestu za duševním klidem. Obávám se však, že stihne dorazit pouze k příjezdovce, kde vošuká všechno, od plotu, přes trpajzlíka, až po zahradní hadici a zdechne u pangejtu na vyčerpání. (03.02.2014)