VOD (1)
Obsahy(1)
See prang, to jsou čtyři krátkometrážní filmy od studií GTH a čtyř celosvětově známých režisérů. Čtyři mistři hrůzy - Banjong Pisanthanakun, Parkpoom Wongpoom, Paween Purikitpanya a Youngyooth Thongkonthun. Všichni se na dobrovolné osnově rozhodli utvořit cosi neobvyklého a ohromného. Každý z nich má svůj nezaměnitelný styl a 25 minut na rozvíjení tématu strachu… (Scio)
(viac)Recenzie (43)
Tohle se těm klukám a holkům rákosnickým tak úplně nepovedlo. Sem si myslel, že krátké povídky jsou ideálním prostorem pro realizaci bujných fantazií a ženiálních nápadů, které by buď nevydaly na celovečerní film, anebo na které by nevydaly peněženky lakomých producentů dostatečnou hotovost. I když na režisérských seslích nebyla žádná ořezávátka, jejich fantazie byla bujná jak poprsí Keiry Knightley a nápady už byly v různých variacích už stokrát (dvěstěkrát, třistakrát…) omleté jinde. Zklamání ale nebylo tak silné, abych na ťamany definitivně zanevřel, takže sice slabé, ale pořád tři hvězdy to snese. ()
Hororová antologie z Thajska obsahující čtyři povídky, z nichž každou režíroval někdo jiný. První dva příběhy jsou značně průměrné. Jeden sází na omšelé klišé, druhý ve zbytečné přemíře využívá digitálních úmrtí a věru to nepůsobí dobře. Jenže se zbytkem už přichází výrazné zlepšení. Třetí povídka o partičce kamarádů, co stanují v lesích a rozebírají duchařské horory, vám nečekaně polechtá bránici. V posledním příběhu od režiséra Shutter se konečně dostaví nefalšovaný pocit strachu, jde vidět, že Wongpoom to má v malíku. Nevýrazná první polovina tak budiž odpuštěna. A co se týče kvality, dvojka (opět od stejných tvůrců) je na tom hodně podobně... 7/10 ()
Půjdu tak trochu proti proudu a řeknu na rovinu že poslední povídka je nejslabší. Ale hezky popořádku, k filmu jsem se dostal totálně náhodou když jsem u sebe na stole viděl film s tímhle názvem, nevěděl jsem co to je, jediné co jsem věděl bylo to že film se skládá te 4 povídek. No a tak natěšeně jsem si sedl a začal koukat. První povídka mi přišla taková pomalá, nicméně posledních 7 minut byl strašnej nervák a čekal jsem co se tam objeví.... No a lekl jsem se jako prase. 60%:-) Druhá povídka byla fajn, jen kdyby neměla ty digitální bubáky a naprosto příšernej dabing toho hlavního bubáka, kterej nebyl ani děsivej ale spíše retardovanej. Nicméně stylizace je tu asi nejlepší, roztřesená kamera a stylová hudba byla dobrá, jen to nebylo vůbec strašidelný. 70%. No a třetí povídka byla nervák jak prase a hlavně měla docela zajímavej, i když trochu okoukanej konec. Navíc to vyprávění ve stanu mi nahnalo tak trochu husinu.80%. No a poslední povídka? Teda to byla dost nuda o ničem. Nebudu se nějak dlouho vykecávat, snad jen to že letadlo mělo svojí svéráznou atmosféru, ale celkově jsem se u týhle povídky nudil. 40%. Tak jako tak tenhle horor jako celek mi sednul. Atmosféra všech povídek ušla a herecké výkony celkem potěšily. 4*. Už se těším na druhý díl. ()
Musím říc, že tímhle povídkovým filmem si u mě Thajci na poli filmového horroru trochu spravili reputaci. Hlavně tedy výborně zpracovanou první povídkou o dívce esemeskující si s tajemným mužem (****) a silně atmosférickou poslední povídkou o letušce, přepravující tělo mrtvé princezny, kterou zabila a s jejímž mužem měla poměr (****). Prostřední dvě povídky jsou trošku slabší. Druhá pojednává sice o žánrově vděčném tématu kletby šikanovaného jedince, která je náležitě razantní a krvavá, ale přehnaně digitální (***). Nejslabší pak je povídka třetí, lehce komediální příběh o síle pověry a jejího naplnění (**). Nakonec z toho ale film, na thajské poměry, vychází docela dobře a je celkově konzistetntní. 3,5* ()
HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK: Happiness - Překvapilo mě to. Sice je to už několikrát opakovaný nápad, ale i přesto mě tohle zaujalo. Už jenom tím, že filmu se mluví pouze prostřednictvím SMSek. Ve finále jsem ale čekal něco trochu víc, ale i tak, je to povedené a má to atmosféru. (4*) Tit for Tat - Ta strašně sílená akční kamera mi nehorázně lezla na nervy, naštěstí čím déle o šlo, tím byla kamera normálnější a tak jsem se nakonec dočkal celkem zajímavé pointy, nějakého gore a samotného gore finále. Jen škoda toho debilně natočeného začátku, no... A tu lekačku úplně na konci si taky mohli odpustit, přišlo mi to trapné. (3*) In The Middle - Zprvnu napínavý a těžko odhadnutelný, později zábavný hororový příběh o partě kamarádů, co jsou na výletě na raftu, rozebírají filmy, vtipkují, jenomže pak se všichni v člunu převrátí a přijdou o jednoho kamaráda. Nebo snad ne? I ten konec, který jsem čekal (avšak to bylo záměrné) mě pobavil a postavy mi byli sympatické. Kupodivu plný počet, bavilo mě to. (5*) Last Fright - Ta prostřední část je na mě utahaná, ale ty ostatní fungují skvěle. Prostředí letadla je celkem zajímavé a dokonce i děsivé, akorát se to tam musí zmáknout tak, aby to ani chvíli nenudilo. Tady to sice nudilo, ale jen pár minut někde uprostřed, jinak mě to bavilo. (4*). CELKOVÉ HODNOCENÍ: Velké překvapení. Tohle bych do Thajska nikdy neřekl a už vůbec bych neřekl, že by se mi povedlo narazit na povídkový horor, kde by se mi líbili všechny povídky. Za mě je vítěznou In The Middle a odhadl jsem dobře, že je od Banjonga Pisanthanakuna, se kterým jsem se seznámil už v první Abecedě smrti, kde měl písmenko N a jeho část pro mě dopadla jako jedna z nejlepších, takže tu mám kandidáta na nového oblíbeného režiséra, ještě uvidím, co mi předvede u celovečeráku. Ale i ostatní povídky stojí za to, takže tohle doporučuji a chystám se na dvojku. A to jsem zhlédnutí toho odkládal strašně dlouho, ale nakonec to stálo za to. A jelikož je to hodně velké a milé překvapení, dám tomu i slabounkou pátou hvězdu. ()
Galéria (18)
Fotka © GMM Tai Hub (GTH)
Zaujímavosti (1)
- V povídce "Uprostřed" parta chlapců mluví o snímcích Titanic (1997), Shutter (2004) a Šestý smysl (1999). (bestlama)
Reklama