Ďaleko od hlučného davu

Místo: Angiie, on: majitel stáda ovcí, ona: emancipovaná nemajetná žena. Situace: on ji žádá o úd, ona se zdráhá, on doufá. Střih. Ona dědí, on zatím přichází o stádo. A pak se sešikovaly všechny autorky červených knihoven do jednoho hejna a zplodily rozvášněnou soap operu plnou cukrkandlu a absolutně předvídatelných situací. Během téměř dvou hodin ho ona párkrát chce, párkrát nechce, on ji stále chce, ale nemá ty ovce, což je evidentně překážkou milostných pletek. Občas jejich vztah naruší stárnoucí seladon odvedle. Ale nemějte strach, milé děti, vše dobře dopadne a spolu odejdou do sluncem zalité krajiny. Děsivé! (03.02.2021)

Původní snímek neznám, ale tohle zpracování mě naprosto vyhovuje. Herci jsou až na drobné vyjímky přesní a pobyt Michaela Sheena před kamerou jsem si náležitě vychutnával. Pan Herec. Podobně ne zrovna čitelnou romantiku navíc můžu. Není to jen o nekonečných zamilovaných pohledech kamkoliv se kamera šustne. Děj je určitě zajímavý a o Gabrielu Oakovi ještě určitě v budoucnu uslyšíme. 80% (20.10.2015)

Romantický príbeh, ktorého samotná podstata priam piští po detailnej analýze charakterov postáv, inak to dopadne ako v tomto prípade. Veľmi slabý odvar čohosi čo skôr pripomína jeden z príbehov Pilcherovej ako adaptáciu kvalitného románu. Knihu som síce nečítala, ale verím, že vyššie spomenuté nedostatky filmového spracovania obsahuje. Inak by veľmi za sfilmovanie nestála. Vychádzať však pri natáčaní filmu z predpokladu, že divák pozná predlohu a teda vie "o čo go" je veľmi nesprávny prístup...a niekedy stačí naozaj málo. (03.04.2018)

Vesměs souhlasím s úvodem Mattyho komentáře: ten film je zároveň feminní i feministický, a v obou případech zhruba stejně nedostačuje. Nevím, jestli jsem během pokrývání fotbalového mistrovství světa žen chytil až moc hutnou feministickou slinu, každopádně moje skromně emancipované já tu prostě zůstalo neukojeno. Bathsheba jako postava nezávislá? Dejme tomu. Ale k tomu i silná osobnost? Ani omylem. Snad veškeré silné ženské repliky zněly, jako by se psaly a nahrávaly čistě pro potřeby traileru (hlavně teda ta jedna, všichni víme...), a prvotní scéna s vyhazovem nakonec bohužel vůbec nebyla slibným warm-upem, za jaký jsem ji naivně pokládal, nýbrž obyčejným vrcholem hrdinčiny zarputilosti. Zbytek byl v jejím podání hlavně o nerozhodnosti, nevděčnosti a rezignovanosti na cokoliv víc než platonické něco. Takhle jsem to teda aspoň vnímal já osobně, ale budiž, beru (resp. hádám), že Bathsheba diváctvo rozdělovat měla, a v tomhle zase na druhou stranu Carey odvedla obrovský kus práce, když se její nesmělé úsměvy na všechny strany opětovně rovnaly univerzálně odzbrojujícím argumentům. --- S kým mám ještě větší problém než s hlavní postavou, to je pan režisér. Ten zaprvé vůbec neukormidloval proces sesekávání materiálu, ale opravdu vůbec. Zadruhé jeho vrchní záporák znovu působil hystericky, až nepříjemnym způsobem absurdně a zatraceně neuvěřitelně (stejně jako ta babka ze školky v Jagten). A konečně s předešlým bodem související zatřetí: připomeňte mi prosím ještě jednou, kde že se vzala ta Vinterbergova stěží opodstatněná aura "režiséra pravdy"...? --- PS. Armstrongova hudba je tady fakt *překrásná* a už teď mám dojem, že si v klidu rezervovala místo v top3 za letošní rok. --- PPS. Hodnocení dodatečně zvyšuju potom, co jsem se zamiloval do Let No Man Steal Your Thyme. Prostě Carey >>>>> (07.07.2015)

Tvůrci z hnutí Dogma 95 se nám ale pěkně rozutekli! Zatímco Lars von Trier pronásleduje múzy a okázale mlátí divákům o hlavy svou artovou výlučností, Thomas Vinterberg se proměnil v konstruktéra precizních a takřka „objektivně bezchybných“ mainstreamových dramat. Naposledy snímkem Hon, přesným a chladným jako severská zima, potvrdil pozici režiséra, jenž nikomu nic nedokazuje a dělá vždy přesně to, co jeho film nejvíc potřebuje. Nejskalnější příznivce z dob Rodinné oslavy možná trochu zklamal, mnoho jiných si ale nově získal. Daleko od hlučícího davu se přesto jevilo poněkud zvláštní volbou. Má smysl, aby se tak dobrý režisér věnoval něčemu tak „banálnímu“, jako je historické kostýmové drama? Navíc když jde o adaptaci románu, jenž se již zpracování dočkal?  Sledujeme hrdinku, mladou a svobodomyslnou Bathshebu (Carey Mulligan) volící mezi třemi nápadníky. Na výběr má zchudlého ovčáka (Matthias Schoenaerts), který - ač je viditelně jejím nejbližším přítelem - se nehodí k postavení dědičky farmy, bohatého a laskavého, ale poněkud slabošského gentlemana (Michael Sheen) a tajuplného, energického, ale nedůvěryhodného šlechtice ve vojenských službách (Tom Sturridge). Thomas Hardy se ve slavné předloze věnoval na tehdejší poměry odvážně ženské emancipaci a potírání třídních rozdílů. Bathsheba vybírá, od kterého muže se nechá zkrotit, a nejpřijatelněji se jí dokonce jeví možnost zůstat svobodná! Z dnešního úhlu pohledu jde přesto o prachsprostou červenou knihovnu a příběh, jejž nebudeme brát tak úplně vážně, protože chtěnost z něj až příliš čiší. (16.06.2020)