Chlapec A

Jak já nesnáším cockney přízvuk! Což je věc, o kterou samozřejmě ve filmu vůbec nejde. Připomnělo mi to televizní film Svědek, kde hraje můj milovaný zubatý zrzek Toby Stephens. Oproti němu ale Chlapec A neskončí jako béčkový horor vhodný leda k tomu, aby u něj člověk žehlil puky na kalhotech nebo tak něco, nýbrž hrdě doklopýtá ke kompletně beznadějnému a ponižujícímu konci. Lidé jsou monstra. Neslyšela jsem to už někdy? (22.08.2010)

*SPOILER* Chtěl by být A Boy, místo toho je však navěky Boy A. Pokud už totiž nevinné anonymity toho prvního víceméně dosáhne, tak maximálně v očích ostatních; sám sebe nikdy naplno přesvědčit nedokáže. Hrdina zde tudíž řeší podobný vnitřní konflikt jako protagonista Triage, aby taky snímek hned ve dvou rovinách varioval působivý epilog Tanovićova majstrštyku ... "Only the dead see the end of the war." --- Jmenovat bych přitom mohl i mnoho dalších důvodů, proč si Boy A cenit - jde totiž o nesmírně komplexní záležitost. Vizuál sice zaujme, ovšem nestrhává na sebe přehnanou pozornost; a stejně tak naléhavý klavír vstupuje na scénu teprve ve chvílích, kdy se opravdu uživí. Příkladem precizního řemesla je dál taky scénář jako celek, když vzorově nakládá s flashbacky a pečlivě dotahuje všechny načaté linky. Zkrátka ... smekám, pěkně hluboko. (27.01.2014)

Britský Zločin a trest v duchu neorealismu. Stejně jako Dostojevského Raskolnikova i titulního „Boy A“ tíží břímě v podobě zločinu a i pro něho je navázaní heterosexuálního vztahu (v klasickém filmu doplňující příběhová linie ovlivňující tu hlavní) příčinou obratu v jeho životě/povaze. Boy A je převážně intimním dramatem s psychologicky propracovanými charaktery, kterým samozřejmě dominuje ústřední antihrdina perfektně zahraný Andrewem Garfieldem táhnoucím prakticky celý film. Hlavní linku obohacující flashbacky postupně odhalují podstatu hrdinova zločinu, zatímco filmová současnost dále rozvíjí jeho trest, který pobytem ve vězení rozhodně neskončil, neboť cejch kriminálníka se těžko smazává. Tento film je velmi působivým příběhem člověka snažícího se znovu socializovat a jako takový funguje skvěle. (10.02.2010)

Vezměte hromádku malých, ale osobnost formujících dílků a složte je do celku - rozmnoží se na hromadu neštěstí... přesně takový osud byl připraven pro Erica - zasloužila se o něj především nejbližší rodina - jaké to musí být, vracet se do domova, kde tě nemilují, kde nemáš zastání před zlým světem, z nelásky a lhostejnosti podvědomě utíkáš pod ochranu ještě většího zoufalce, než jsi sám, s ještě větší nenávistí v srdci. A i když se zázrakem zvedneš z prachu a výčitek, zase je strach hlavním pocitem, vstáváš i usínáš s otázkou, kdy tě minulost dožene a přes všechno, co ti namlouvají, víš, že ten pravý trest přijde ve chvíli, kdy konečně začneš žít. A já, z pozice diváka a svědka teď nevím, jestli zaslouženě, jistě, každý má dostat druhou šanci, jinak to však budou vidět rodiče mrtvé dívky... Velmi dobře je do příběhu zakomponována i druhá linie, která potvrzuje, že dětství jen napůl po sobě zanechává vztahové vzduchoprázdno. Hezký a zároveň i krutý film, stejně, jako sám život. Výborní Andrew Garfield a Peter Mullan. (14.04.2012)

Osobitá a patřičně syrová výpoveď odsouzeného kluka-vraha, který se po vypršení trestu v dospělosti snaží začlenit do normálního života, zmítaný psychickými problémy a dilematy. Úvodní polovina skvělá. Výborná práce se střihem a kamerou, spousta náznaků a nejednoznačné odpovědi. Druhá je trochu víc předvídatelná a zbytečně zpomalí. Pořád si však udržuje dramatickou linku celkem slušně vysoko a Garfield umí být i boží, herecky silný v nemainstreamovém bijáku. (15.07.2017)