Blondiačik

Takové malé pohlazení na duši. Snímek o malém Alžirském chlapci a jeho bráchovi a o jejich nelehkém bytí v podmínkách ne úplně seriózním jejich náboženství. Mladší pojmenovaný jménem "Michel" je na tom o chloupek líp, dostane se do dobré rodiny, která ho má ráda, vychovává ho, stará se o něj ... navíc ho chce přijmout za vlastního. Ne nadarmo říká sociální pracovnice, ať si chlapce nenechá přirůst k srdci ... (25.01.2009)

Moc hezký film v kterem dominuje Depardieu. Viděno zcela náhodou v televizi. Upoutalo mě to hlavně proto, že jsem nějak nevěděl, o co tam vlastně jde a taky díky již zminovanému Depardieumu, který prostě od první až do poslední chvile filmu neuvěřitelně bavil každým slovem a pohybem. Nakonec se z toho vyklubalo vážně milé a i docela chytré dílko o toleranci a netoleranci. Velmi civilní pojeti, což se mi taky hodně líbilo a napěti třeba i ohledně toho, jak se vlastně víceméně netolerantni, nevlastni otec postavi k tomu, že syn ktereho si tak oblibil, je arab. Zajimavost pak je, že mi ten film připadal, že je minimálně 20 let stary a ono je to z roku 2007. To jsem fakt čuměl. Ještě na závěr, někdo tady psal, že by se měl Gerard soustředit na jine typy filmů a to je podle mě pěkná blbost, tohle je víceméně umělecká tvorba a právě takove filmy, by podle mě jeho karieru mohli nakopavat ještě dal. Ještě bych vypíchl super soundtrack seskládaný z krásných francouzkých písniček. (04.05.2015)

U tohoto filmu jsem měl problém s tím, že ačkoliv se jedná o drama, tak mě nedokázal náležitě vtáhnout a zžít se s hlavními hrdiny, prostě jsem se na něj díval s odstupem. Stejně tak stopáž je mírně přepálená, dějové linky obou manželů a jejich milostných avantýr mi přišly zbytečné nebo aspoň dostávaly zbytečně moc prostoru. Naopak tím nejpádnějším důvodem, proč dát Blonďáčkovi šanci, je výborný Gérard Depardieu. (11.07.2010)

Spíš drama nežli komedie. O malém chlapci, který měl štěstí na svou dočasnou náhradní rodinu - a o náhradních rodičích, kterým přineslo štěstí svěřené dítě … Protože právě děti někdy donutí dospělé podívat se z jiného úhlu na sebe i na svět a jeho problémy - včetně národních zájmů, mocenských ambicí a náboženských rozdílů. P.S.: Podle skutečných událostí. (07.05.2010)

Já vůl už málem zapoměl, že Grerad má v sobě mnohonásobně větší herecký talent než číslo na který ukázuje váha, když jí Gerard poctí svou návštěvou. Příběh je díky jeho živelnému a přirozenému hereckému projevu plný lidskosti, lásky a tolerance, který ani na chvíli nepůsobí vypočítavě a nevěrodně. Díky tomu je strašně lehký si Gerogese, Gisele a Michoua zamilovat a držet jim palce, ať se vyrovnaj sami se sebou i se značně xenofobním okolí. Film funguje i jako velmi kvalitní ukázka tehdejší francouzské společnosti a lehce se dotýká francouzské černé můry s názvem Alžírsko. (29.06.2014)