Paríž 36

Velice příjemný hudební film, u nějž nelze nezavzpomínat na Édith Piaf. Některé šansony znějí možná až příliš moderně, ale Jugnotova a Richardova interpretace jim dodává mimořádné kouzlo. Zde je Richard přesným opakem Charles de Boilesve, který ve známé scéně z filmu Snít můžeme vždycky s kamennou tváří zpívá Aznavourovu La bohème. (07.02.2015)

Dumasovské Cherchez la femme je opět potvrzeno. 1) Na začátku filmu se hlavní postava, kabaretiér Pigoil, na policii přiznává k vraždě. Celé dvě následující hodiny si pak lámete hlavu, kdo bude oběť. 2) Typická atmosféra pařížského předměstí (natáčeného v Praze) spolu s příjemnou výtvarnou stránkou filmu je asi to nejlepší, co diváka čeká. Faubourgs (fors le bourg, fors = před, bourg = hradba) byla původně samostatná města (jako pražský Smíchov či Karlín). V argotu se tak říkalo dámským zadnicím. 3) Velmi příjemně působí i pohled na francouzské fašisty i na levičácké poblouzněnce doby, kteří jsou všichni vylíčeni s porozuměním a francouzskou lehkostí. 4) Zaujal mě i 74letý Pierre Richard (hudební skladatel Monsieur TSF - Telediffusion sans fil) v malé, přesto však výrazné roli. 5) Vztah zpěvačky Douce s vlastníkem divadla Galapiatem byl inspirován příběhem Edith Piaf a Louise Lepleea. (15.07.2014)

Už se vážně těším, že až natočíme film Holešovice 1936, tak se ve Francii bude uvádět jako Praha 1936. Nechme ale žerty stranou, protože Faubourg 36 je vážně kouzelný film. Okouzluje svou přesnou dobovou atmosférou, frivolním prostředím levicové bohémy a nechybí ani tolik ve své době oblíbená propagandistická karika a nahé ženské siluety jako naprosto přirozená součást výhledu v lepší společnosti. Jsem nadšena a tleskám Pierre Richardovi, díky kterému jsem film nepominula. A nové vycházejí hvězdičce Noře Arnezederové, která už si zatím stihla vytvořit slušivou škatulku v retro dramatech. Inu, kdo umí, ocení. (20.09.2012)

V dabingu příšerná záležitost, režisérům už by měl někdo konečně (kamenem) vysvětlit, že opravdu není možné, když chlap s výrazným hlasem (Libor Terš) nadabuje sám deset postav, a to minimálně. Když se oprostím od dabingu, Paříž 36 není ani zdaleka tak silná jako Slavíci v kleci ani tak pro oko líbezná jako Nouvelle guerre des boutons- Knoflíková válka. Námět a prostředí si přímo říkaly o muzikál, čemuž by náhravala odlehčovaná zápletka, to dusno z chudoby a beznaděj odvrhnutého otce z filmu prostě není cítit. (07.01.2013)

Idilický, téměř pohádkový příběh s dramatickým vyústěním, doprovázený krásnou hudbou. Tempo francouzského filmu je svižné, rychlé, postavy jsou dokonale vykresleny. Paříž 36 ani na chvíli nenudí. Celým filmem se line dobrá nálada a již zmíněná melodická hudba, takže si máte chuť podupávat do rytmu, a to i díky četným kabaretním výstupům. Že příběh není příliš reálný? Vůbec nevadí. Pro změnu to může být alespoň příjemná podívaná. (25.06.2011)