Polnočný bozk

Takhle nějak by to dopadlo, kdyby scénář k Linklaterovu "Před úsvitem" režíroval Woody Allen a o druhou polovinu své režisérské sesle by se dělil s rozměrným pozadím Judda Apatowa. "Půlnoční polibek" klade důraz na sílu okamžiku, dává příležitost neokoukaným tvářím (obsazení hlavní dvojice se nadmíru povedlo) a upomíná na nezávislou scénu. Příběh není tím, co by výrazněji překračovalo rámec zaběhnutých standardů, tím podstatným jsou postavy a dialogy, díky nimž ve mě film zanechal hluboký dojem. 9/10 (21.12.2009)

Pro někoho je Silvestr magickým dnem, na jehož sklonku něco starého končí a něco nového začíná. Pro někoho jiného je to zase jen obyčejný den a nevidí v něm nic zvláštního. V tomto filmu jsou k vidění oba náhledy na tento den. Zatímco hlavní hrdina nemá v plánu na tento den nic víc, než masturbaci a samotu a jen díky svému kamarádovi si dá inzerát na webovou seznamku, hlavní hrdinka hledá pana Dokonalého, kterého by o půlnoci políbila. A tak na inzerát hlavního hrdiny zareaguje. Film nezúčastněně sleduje prohlubující se vztah dvou lidí, kteří se poprvé setkali během silvestrovského odpoledne a nabízí divákovi všechny aspekty takového setkání. Ve filmu se vlastně většinu doby nic moc neděje, ale přitom si tak nějak příjemně plyne a mě jako diváka hodně zajímalo, jak se to celé vlastně vyvine. A když naběhly závěrečné titulky, procházely mnou příjemné pocity, že přesně takhle by se to mohlo odehrát i v reálu. Jsem bohatší o další poněkud netypický, ale přesto zajímavý filmový zážitek, který mě dokázal oslovit a zaujmout, a tak neváhám udělit čtyři hvězdy. (13.07.2014)

Vynikajúca klubovka, kde sa nikto na nič nehrá a z celého filmu cítiť srdce a človečinu. Krásna čiernobiela kompozícia funguje v prospech celej veci.a ja som si tento film užil ako už dlho žiadny. Tento film "musí" v určitých momentoch evokovať dva geniálne skvosty a moje srdcové záležitosti - má to len jednu "chybu": Holdridge nie je Linklater, Jacob nie je Jesse a Vivian nie je Celine a celé to nemá v sebe tú silu a fatalizmus Before Sunset/Sunrise. (10.08.2012)

Mám zvláštní pocit, že jsem viděla konverzační klasiku dnešní doby. To, že jsem ani Saru a Scoota neznala, přidalo určitě na uvěřitelnosti (kromě černobílého provedení) a to považuju za velký klad tohoto jednodenního smutně romantického příběhu. Skoro třicetiletý Wilson a jeho první rande po šesti letech s rozporuplnou Vivian, kde mně chvilku trvalo než jsem jí přišla na chuť a vy najednou za chvíli zjistíte, že to ani nejde jim nefandit. A když k tomu přidáte skvělý soundtrack, tak to nemělo chybu. A osobně mě ještě zaujalo focení osamělých bot, což je originální a dobrá inspirace i pro mě, protože taky ráda fotím. (18.11.2012)

L. A. poslední den letoška. Nikdo nechce být sám. Spousta věcí začíná, vypadají nádherně, spousta věcí končí, vypadají beznadějně. Jak jsi na tom Ty ? Lidé se hledají, aby se nakonec rozešli ? Možné to je, někdy ani prsten nepomůže. Sebevědomé setkání, zároveň také útěk a uchopení šance. Použil bych slova z jiného snímku L.A. is like...nowhere, everybody who lives here is lost... Velmi originální pojetí dává dohromady skvělou alternativu, která mně baví, i když romantiku moc nemusím. (13.07.2014)