Zažiť Woodstock

Kdybych měl stroj času, jedním z prvních období které bych navštívil by byly 60.léta v USA. Pár týdnu bych si prožít v komunitě, navštívil Learyho, se kterým bych si vyjel na pár výletů a všechno zakončil na půl-milionovém Woodstocků s kytarou Jimmiho Hendrixe. Jo jo, to by bylo... Stroj času ale bohužel nemám (zatím), přesto mi každý den umožňuje cestovat filmová páska (a proto ji tak miluju). Na Zažít Woodstock jsem se tedy těšil jako na nějaký free-hippie-lsd úlet avšak samotný Woodstock si člověk nakonec moc nezažijete. Vše je totiž podáváno z pohledu člověka, který s hippies komunitou nemá moc společného a jelikož se festival pořádá na jeho popud, řeší spíše jiné, technické věci. Tady se dá snímek rozdělit. Pokud ho člověk bude brát jen jako obrázky, které vidí, moc velké hodnocení mu, pravda, asi nedá. Z tohodle pohledu bych to možná nazval i nudou. Druhou věcí je pohled Anga Leeho - emigrant z Tchaj-wanu, jež se vyjadřuje k historickému (a tak klíčovému) dění v USA a nabízí jeho pohled. Ang v této nezaujaté postavě a jeho rodině řeší přístup ostatních lidí k hippies, vývoj mladého jedince, kterého to všechno prostě muselo sebrat, maloměšťácký život 60.let no a některé pravdy ohledně samotného festivalu. Tenhle svůj názor, nebo chcete-li někteří moralizování však dávkuje pouze v určitých momentech, které právě dobře doplňují ona ty hluchá příběhová místa, o kterých pak někteří mohou říct, že jsou pouze nudou. Na plné hodnocení to není určitě, popravdě mám trochu problém i s těmi 4 hvězdičkama, protože celou dobu jsem se těšil, že alespoň trochu mám Ang Lee dá ze samotného festivalu, ale nakonec je dám... Everyone with their little perspective. Perspective shuts out the universe, it keeps the love out. (06.12.2009)

Zažít Woodstock…ale úplně jinak, než bychom čekali. V novém filmu Anga Lee sledujeme tento veleznámý festival z perspektivy hrstky lidí, kteří se zasloužili o jeho uspořádání. Přímý pohled na dění na pódiu se divákovi spolu s hlavní postavou naskytne pouze jedinkrát a to skrze perspektivu pokřivenou účinky LSD (v divákově případě skrze nápaditou grafickou deformaci obrazu). Hlavním tématem Leeova filmu není samotný Woodstock, ale aplikace liberální ideologie na kapitalistické americké městečko právě skrze tento koncert. Lee je v tomto směru umírněný, netvoří nijak velká dramata a spíše se zaměřuje na nabourávání každodenní všednosti, přičemž výsledný film by se dal označit za lokální melodrama lehce se otírající o dobová témata (vietnamské trauma, sexuální revoluce a s ní spojená homosexualita,…), které osciluje mezi několika více či méně výstředními postavami, jejichž příběhy řeší pouze nahodile vzhledem k vývoji děje.___ Formálně je Angův Woodstock velmi uvědomělý, poukazuje na tehdejší dobové filmy a v nemalé míře je v něm užito několikanásobného splitscreenu, který se vyskytoval i v samotném dokumentu Woodstock a Lee s ním pracoval již v nedoceněném Hulkovi. Dobová atmosféra je perfektní, stejně tak i atmosféra probíhající velké události. Ang Lee opět točí po svém bez ohledu na očekávání průměrného diváka, který může Zažít Woodstock označit za vyprázdněnou nudu, já tento názor ale nesdílím Leeho pomalý styl vyprávění oceňuji. 85% (19.01.2010)

Líp to natočit nešlo. Far Out. -- Tenhle "pohled z boku" a ještě s hlavní postavou, která se mezi hippies neřadí, se mi líbil moc. Právě proto, že nejede podle toho nejjednoduššího, nejočekávanějšího ( viz koment Che Guevara) a imho taky nejzbytečnějšího konceptu. Ztotožnění s hlavní postavou vysoké, i když má všechny předpoklady abych ho odstřelil jako nezajímavou postavu. A několik magických scén se taky najde. 90%. (06.12.2009)

Zažít Woodstock je dalším z odvážných počinů Anga Lee, který jde tak trochu ve stopách jiného slavného imigranta-režiséra Miloše Formana. Reflexe Ameriky pohledem cizince je vždy o trochu palčivější než sebekritičtější sebereflexe, Ang Lee má navíc odvahu analyzovat americké národní mýty, jak už to předvedl ve Zkrocené hoře s fenoménem homosexuality v oblasti tak mužské, jak jí jen svět kovbojů může být, stejně jako si nyní bere na paškál mýtus hudební - legendární festival Woodstock. A skutečně demaskovat symbol éry hippies coby stroj na peníze, to je určitě pohled hodně nový a odvážný. Papírové pytle plné cash hotovosti, konvoj černých limuzín plných právníků, obchodování v helikoptéře, kdy navíc v podstatě všem aktérům organizační složky jde jen a jen o zisk a peníze, neboť dojná kráva jsou pak ty miliony fanoušků (asociuje mi to jeden doslovný klip kapely Prodigy), což je pak umně zamaskováno balastem ideologií (právě se konstituující feministky pálí podprsenky, alternativní životní styl přitahuje levicové ideologie včetně kontroverzních ikon, jakou je čínský předseda Mao, antimilitaristické spolky protestují proti Vietnamu, hromady bláta maskuje slogan ,,Tři dny míru a hudby "...), pro něž se nedostatek suchých záchodků řeší změnou stravy s minimem vlákniny a potencionální nebezpečí zásahu elektrickým proudem je bagatelizováno a neřeší se vůbec. Zažít Woodstock je pohledem z druhé strany a o hudbu v něm vlastně ani nejde. Přesto je to pohled výsostně zajímavý... (14.09.2009)

nááádhera!!!krásný hašišový výlet plný lásky,svérazných postaviček,drog,fantastické hudby a pohody,která k tomu patří.nejlepší film anga lee,který samozrejmě není pro každého,ale natočený tak,že i ten největší anti-hypízák se musí pozastavit nad fantastickými výkony herců,především přirozená vtipem a až nesnesitelnou reálností sršící imelda staunton,v roli matky a liev schreiber v roli transexuálního bodyguarda je naprosto k neuvěření.nejdřív sem si myslel že si ang lee dělá srandu,ale on ne.on nám naservíroval úžasnou podívannou,která se sleduje sama a z kina pak odcházíte s pocitem radosti a štěstí ze života.pro účastníky festivalu trutnov naprostá povinnost.jeden z nejkrásnějších filmů,co jsem kdy viděl. (12.11.2009)