Drive

Tak konečně přišlo v této "kulturně-filmově-úpadkové" době do kin něco opravdu kvalitního!! Je to super od první do poslední minuty. Je to zvláštní, pomalý, snivý ... s úžasnou kamerou rýsující naprosto geniálně prostor, s úžasným temným barevným filtrem připomínající drsné 70.kové "ušmudlané" klasiky např. Taxikáře (1976) ... Dějově si to jde však svým vlastním směrem, nevykrádá, nekopíruje, nešablonuje. Naprosto dokonale atmosférické, excelentní postavy, skvěle zahrané. A to vše pomaloučké "dokonalo" beroucí dech a vtahující diváka úplně do prostoru filmu občas vygraduje v extrémní akční násilí, naprosto nekompromisně vymyšlené a natočené. Něco takového se vidí málokdy a něco takového zde nebylo už řadu let ... Téměř dokonalé!!! (ale není pro každého) (06.09.2011)

Terapie, díl tři. Hype hraničící s absurditou. Absolutně prázdná nuda, jednou přerušená slušnou honičkou a dvakrát nebo třikrát přehnaně krvavou scénou. Mezi tím chodí Ryan Gosling a vrhá pohled "po tomhle záběru se fakt už pudu vysrat", který tu a tam vystřídá výrazem "paní máte loštomilouškého chlapešta". Možná to není úplně jeho vina, protože mu to předepisuje scénář, ale našlo by se snad pár herců, jejichž charisma by utáhlo málomluvnýho drsňáka, kterej taje pod, ehm, teplými pohledy sousedky a jejího synáčka. O děj tu moc nejde, ten se jen občas prodere zpod deky, pod kterou ho drží - no, to - jo, umění. Pod uměním si zde třeba představit dlouhý zoufale prázdný záběry na dlouhej, zoufale bezvýraznej obličej hlavního postaváka a sem tam obdobně prázdnou větu nebo dialog. Jednání tu nemá logiku - např. nevíme, proč vlastně hlavní hrdina je na šikmý ploše, zjevně ho to nijak netěší, přitom k tomu zároveň neni nijak existenčně nucenej ani mu to nepřináší nějakej echtovní zisk. Stejně tak jeho pozdější protivníci postupujou často v rozporu se zdravým rozumem a korunu tomu nasazuje výtah, jehož cesta mezi čtvrtým patrem a garáží trvá asi třetinu filmu. Jo vono je to vlastně vo melancholii. Tak to prosím zábavu, přátele, v horším případě chlast a a antidepresiva, ne hluboký mlčení. A teď si jdu hrát s angličáky, brm brm. (15.09.2011)

Hypnotická atmosféra která vám protéká přes obrazovku a hladí vás po celém těle - na konci vám vleze pod kůži. Film, který se bude ve vašich myšlenkách pomalu rozkládat a bude pro vás stále dokonalejší. _______ Pomalé tempo, záběr po záběru, art, temná hudba v pozadí, ticho, linka vášnivého dotyku, zpomalené záběry, myšlenky. _______ Perfektní práce s kamerou, hudbou (Nightcall, Under Your Spell, A Real Hero), střihem, nádherné režií Nicolase Refna, geniální práci s herci a divákem dělá s DRIVE už nyní referenční ukázku filmového postupu. DRIVE vyplouvá do sbírky kultovních filmů, a pokud půjdete stejným směrem, připravte si zatraceně vysoké hodnocení. (07.04.2012)

Uhrančivá artová gangsterka s výrazným nádechem melancholie, retra a starých dobrých krimi filmů, z nichž sálá vůně benzínu a spálených pneumatik. Krapet tarantinovské, hodně pomalé, téměř hypnotické. Nebýt té vysoké míry explicitně zobrazovaného násilí s přicházejícím finále, jednalo by se neoddiskutovatelně o filmovou událost sezony... (25.09.2011)

Drive se chce stavit do pozice filmu stojícího mimo hlavní proud svého žánru. Nechce být jen lacinou nebo třeba i drahou popkornovkou, která staví na efektech, rozpočtu a hvězdách. Je to pozér, kterému záleží na image, rád se nechává vídat ve společnosti těch, co se považují za vytříbené estéty, za znalce pravého umění a nikoliv pouhé konzumenty zábavy. Celkem se mu to i daří, především díky hypnotické hudbě a pomalé kameře, které spoluvytváří napětí a sugestivní atmosféru. Pokud si ale dáte práci a vysvléknete drive ze slušivého kabátku, najdete tuctový příběh, překvapivě neoriginální a snad až triviální, s postavami, které se snaží být cool na úkor své uvěřitelnosti a vnitřní logiky. Pochopitelně coolovitost Drive nemá nic společného s tím, jak coolovitost chápe například série Kurýr určená pro popkornovější publikum. Eticky dost pochybná je zřejmá estetizace brutálního násilí a především - tvůrci vnímají svého hrdinu jako pozitivní protiváhu mocných padouchů a jejich poskoků, jako ochránce a svého druhu romantickou postavu z podsvětí. Z mého pohledu vypadá a jedná Řidič spíš jako ukázkový psychopat - jeho neschopnost prožívat a sdílet lidské emoce, odbourání etických zábran, sklon k asociálnímu chování a výbuchy násilí ho jasně demaskují. Na místě Irene bych se svého ctitele spíš bál. Chování hlavních protihráčů je plně v zajetí rituálů, bohužel ale konstruovaných scénáristou, než vyplývajících z reality amerického podsvětí a povahy střetu filmových postav. Celkový dojem: 60 % za vizáž snímku, nikoliv jeho obsah. (31.05.2014)