Piráti na vlnách

Richard Curtis si dal na čas. Celkem 6 let, ale čekání stálo za to. THE BOAT THAT ROCKED o ilegálním pirátském rádiu v británii 60. let je především snůškou dobře napsaných a skvěle zahraných charakterů, díky kterým to utíká jako po másle a standardní klišé, ze kterého Curtis občas těží, jim s radostí odpustíte, je to totiž podívaná přeco jenom výjimečná, místy připomínající hornbyho nostalgii vyšší úrovně. Když se Hrabě vynořil z vln, zamáčknul jsem slzu. Tuhle projížďku si do budoucna ještě jednou dám. (26.09.2010)

Tohle je fakt nejoriginálnější komedie za poslední roky, sice to možná neni tak nabitý vtipnejma situacema jako Pařba ve Vegas a vtipy člověka úplně nedrtí, ale i tak je to sakra skvělá zábava plná bezva písniček a scén, díky kterým si tenhle film lze strašně snadno oblíbit, no a ten konec, jak je podanej - Paráda! Navíc všichni herci jsou naprosto báječný sympaťáci, i když se občas nechovaj zrovna pěkně a vévodí jim můj oblíbenej Bill Nighy, prostě komediální lahůdka. Škoda, že Curtis je línej a jeho prodelvy mezi filmy jsou smrtelně dlouhý (15.08.2009)

-"I don't even like Simon." Přiznám se bez mučení, při prvním promítání mě tenhle film příliš nezaujal. Práce se soundtrackem mi nepřišla nijak objevná a také jsem měla problém napojit se na hlavního hrdinu, jehož představitele mám z jiného filmu zapsaného jako psychopatického vraha a oproti tomu se mi jeho zdejší problémy zdály nezajímavé. Nezapomeňme také na moji selektivní nenávist vůči Richardu Curtisovi kvůli Lásce nebeské. Jenomže naneštěstí nebo naštěstí moje sestra tenhle film miluje a kvůli ní jsem ho od té doby viděla nespočetněkrát. Naučila jsem se mít ráda vedlejší postavy a raději si užívat flow, kterou dostávám, než si stěžovat, co nedostávám. Takový krok bych od sebe nečekala, ale co už. Když už film plný mužské energie, tak tohle je způsob, jaký jsem schopna zpracovat a vyváznout vcelku bez úhony. Můžou za to zejména Philip Seymour Hoffman, budiž mu země lehká, a Rhys Ifans, a jak říká moje sestra, každý film by měl povinně obsahovat roli pro Billa Nighyho. (14.05.2016)

Překonání Lásky nebeské asi od Curtise nečekal nikdo, i tak ale dokázal, že mezi britskými režiséry nemá v rámci komedií, ať už romantických či normálních, konkurenci. Tady jde ale hlavně o tu atmosféru 60. let a ta se povedla vážně dokonale. Ty šedesátky tam dejchají z každého záběru,což navíc doplňuje opravdu výborný soundtrack ( i když sestavit ze songů z 60. let špatnej soundtrack by asi nešlo ;). Britská herecká elita + Philip Seymour Hoffman jsou vážně sehraný a je vidět, že herci si natáčení vážně užívali. Jenom ta linka okolo Kenetha Branagha to trošku brzdí a ani Branaghův výkon mi moc nesedl a tohodle filmu se ani moc nehodil. I tak si tuhle pohodovu jízdu do let šedesátých ještě rád někdy zopakuji. (06.09.2009)

Celovečerní reklama na šedesátá léta. Komerční break však unese řádově několikaminutový tvar s výraznou pointou, dvě hodiny času ze své podstaty ale žádná reklama zaplnit neumí... Curtisův snímek jde proti samé podstatě rockové hudby. Jeho film je čiročirý pop. Ne co se týče hudebního žánru, tenhle film je naprosto vyprázdněný sémantický tvar. Bez hloubky. Ještě že je tam ta skvělá muzika... (04.12.2010)