Miazgovci na cestách

Pro mě jednoznačně nejlepší série ze všech tří. Zní to kacířsky, ovšem posun v animaci zaznamenal od "Odkazu budoucnosti" do "Podivuhodných prázdnin" tak obří skok, že to do výsledného porovnání zkrátka zahrnout musím. Navíc je Smolíkovic cesta kolem světa vyloženě zábavná. Zatímco se dřív veškerý děj soustředil kolem Ládíka, nyní dostali všichni členové rodiny víceméně rovnoměrný prostor, což se ukázalo jako skvělý tah. Výsledné hecování mezi stoickým intelektuálem Halířem a kouzelně slaboduchými (leč stále autoritativními) rodiči je zde naprostým základem. Svůj čas si ale ukořistí též flegmatický génius Ládínek a věčně odrzlá Kristýna. Animace místy až překvapí svou výpravností. Z tohoto povrchního hlediska je první série prakticky nekoukatelná. 80% (12.11.2018)

Smolíkovi patří k mému dětství stejně tak jako panenky nebo klepač, na kterém jsme každý den viseli ;-) Úžasná dobrodružství, které jsme jako děti prožívali u obrazovek a do dnešní doby se mi vryla věta z tohoto seriálu, kterou s oblibou občas zopakuji "proč já husa si raději nevzala Pištu Hufnágla" ;-)) (04.10.2011)

Asi nejlepší série Smolíkových. Nejdobrodružnější, nejnormálnější, nejzábavnější. Humoru je tu fakt hromada (hlavně slovního), je tu hromada prostoru pro doktora Halíře, cestuje se celým světem a všechno se točí kolem Pištulky Hufnágla... co víc si přát? Tuhle sérii jsem v dětství neviděl, takže jde o velkou premiéru, ale jsem nadšen - i poslední Smolíkovic seriál je prostě krásný, zábavný a všichni mají obří prostor - tedy až na Zorra, který chybí úplně. Dnes je jasné, že tenhle kult prostě vydrží navěky - a naprostým právem. Jediným slabším článkem v téhle sérii je snad jedině znělka, která prostě už tak dobrá není. 100%. (07.08.2020)

Ze tří sérií o rodině Smolíkových je to ta nejslabší. Možná proto, že na rozdíl, od dvou předešlých postrádá sci-fi zápletku, možná proto, že jednotlivé díly na sebe navazují a sice nás protáhnou celým světem, přesto to postrádá ten klasickej humor a místy je to fakt dost znouzectnost, místy dost přehnaný a jakoby narychlo slepované dohromady. Ládínek je tu dost upozaděn, naopak, spoustu prostoru dostali rodiče, Pepa je ještě místy komický, ale Gábi se svým stylem "přání otcem myšlenky" mě doslova srala. Halíř jakž takž ujde, ale překvapivě mě nejvíce z celé rodinky bavila hláškující Tina. Na Ládínkovy výlety do vesmíru to rozhodně nemá. Druhá věc, co mě při sledování dost vytáčela, byla ta, že má verze, co mám doma, v dabingu Smolíkovy označuje za Čechy, a tak se tu v souvislosti s tím, co se odehrává v ději a se všeobecným povědomím o rodině Smolíkovců zcela nelogicky hovoří o Praze, Ruzyni, češtině a to je dost tragické. (04.09.2009)

Rozkošné pokračování zábavné Smolíkovské ságy. Tentokrát na romanticko-dobrodružné cestě kolem světa při honbě za přeludem a podvodníkem Pištou alias Stevem Hufnagelem, který je hledaný policisty většiny zemí světa. Pětice dobrodruhů si chce užívat luxusní dovolenou v Austrálii, a nakonec procestuji všechny světadíly a zažijí nejedno nebezpečné dobrodružství. Pepa a Gábi Smolíkovi jsou průměrní maďarští manželé, kteří střídavě arogantně vyžadují respekt z pozice budoucích zbohatlíků, aby pak prosili o pomoc svoji "chůvu a tlumočníka". Ládínek se většinou příjemně baví a nejeden jeho nápad pomáhá rodině v nouzi. Týnu doprovází kočka Mafie, uchichtává se a cynicky komentuje nastalé situace. Doktor archeologie Halíř brzy lituje společné cesty s rodinou Smolíků, propadá zoufalství, slouží jako tlumočník a všechny rány osudy se snaží jejich proklatým původcům zlomyslně vrátit. Co více si na dovolené přát, než takovou kouzelnou cestu, která vás přenese z Maďarska do Austrálie, kde musíte pracovat. Přes malou zastávku v Antarktidě s dobytím jižního pólu a tropickém ráji v robinsonovském stylu, se stávají zajatci jihoamerické mafie. A pak: americké westernové kulisy filmařů, rozlehlá Indie s fakírským očarováním, jihoafrický výcvikový tábor teroristické skupiny, falešná ropná oáza subsaharské Afriky, životní výhra v jihofrancouzském kasinu a šťastný návrat domů. Kde jsou ty časy, kdy cestování bylo prodchnuto kouzlem romanticko-dobrodružného nebezpečí. Kdy cestování znamenalo žít, všude jste našli magické zážitky a opojná sousta přítomnosti v přísunech nevšedních zážitků. Pořád mě velkolepě pobaví a naladí na vlnu touhy starého dobrého cestování. Je to příjemná vzpomínka na mé dětství. (02.08.2012)