Chceš ma, chcem ťa

Romantických komedií není nikdy dost, a nyní, když nás pravidelně každou neděli večer krmí dvě největší komerční televize těmi pochybnými talentovými pořady, rozhodně uvítám, když mohu přepnout na HBO a najdu tam milý oddechový film, který sice nevybočuje z jakéhokoliv průměru a dopadne tak, jak je to každému divákovi jasné zhruba po prvních deseti viděných minutách, ale přesto potěší, pobaví a zaujme. A to je právě případ tohoto romantického filmu, u kterého rozhodně nelze nevnímat snahu nabídnout něco nového, něco, co tu ještě v rámci žánru nebylo, avšak tato snaha mi přišla velice očividná a včleněná do filmu jakousi násilnou formou. Ano, film je do jisté chvíle zajímavý a uvěřitelný, ale jakmile se začne Katherine Heigl řídit radami Gerarda Butlera, tak jsem začal pociťovat, jako by z toho příběhu byla cítit více touha tvůrců nabídnout něco nového, nežli vypravěčská lehkost a volně plynoucí příběh. A v tomhle podle mě tenhle film hodně zaostává např. za romantickou komedií "Návrh", kde hraje hlavní roli Sandra Bullock a kde celý ten příběh byl opravdu nenucený a tak nějak volně plynoucí, ale přitom atraktivní. A přesně tohle mi v komedii "Chceš mě, chci tě" velice chybělo. Což ovšem neznamená, že tento film je nutně špatný, u pár scének jsem se hodně solidně pobavil, a závěr byl velice příjemný a jeden z nejoriginálnějších, jaké jsem kdy v romantické komedii viděl. Ale film jako takový vnímám jako čistě průměrný, což odpovídá z mého pohledu třem hvězdám. (08.11.2010)

"Všichni muži nejsou úchylní jako ty. - Ale jsou." Nemohu mluvit za všechny muže z tohoto vesmíru, ale dle provedených životních sondáží do svého okolí musím souhlasit s Mikem. Jde nám jen o sex a kvůli tomu děláme, že posloucháme ženské problémy. Tedy až do získání stálé partnerky a postupné logické ztráty koulí. Nicméně Mike má své koule stále pevně v rukou a já se přiznám, že bych se s ním raději díval na fotbal, než bych s Abby zakládal rodinu. Ale při tomto neustálém mezipohlavním pošťuchování se dokážu výtečně pobavit kdykoli, kdekoli a v podstatě s kýmkoli. (23.12.2015)

Jedna z tých príjemnejších romantických komédií dneskajška. Prirodzené, zábavné, s niekoľkými slovami, ktoré sa do TV nehodia. Obaja hlavný predstavitelia sú veľmi veľmi dobrí v takýchto úlohách a dobre sa zohrali.Hlavná hrdinka nepôsobí ako krava a dokonca som ju mala rada. Priemerný soundtrack a výborný scenár film len doplňujú. Rovnako ako aj veľmi príjemne vybraté vedľajšie postavy, ktoré neustále hádžu nejaké vtipy. Celkom pekný náhľad do tvorenia takej relácie. Film vás určite nesklame 70% (26.12.2009)

Po oponě mi zůstala na jazyku zvláštní pachuť. Jednoduše jsem se nemohl přenést přes myšlenkové vyznění filmu. Chápu, že spousta diváků tuto rovinu rovnou vypla (chtěla se prostě bavit), ostatním to tak možná nepřišlo, ale já prostě nesnáším tyhle posrané klišovité fráze typu "chlap chce radši lesby zápasící v želé než romantickou večeři" či "chlapa vůbec nezajímá, co děláte, chce vám akorát svým ptákem vyplnit všechny vaše otvory", kterými je film doslova prošpikován. Butler sice z počátku baví, leč míra zábavy je přímo úměrná množství sprostých slov a vulgárních "ošklivých pravd". Film snad každému připomene mnohem zdařilejšího Hitche, který působil mnohem lidštěji. Tam totiž sympatický Hitch radil neohrabaným a nesmělým mužům, jak získat ženy svých snů. V Chceš mě, chci tě radí týpek, který si myslí, že ženy jsou chodící otvory na penisy, sexy kočce, jak dostat svůj seznam požadavků. Taky v tom vidíte ten rozdíl? Chápu, že málokdo asi bude souhlasit, ale nedokážu se nad to jednoduše povznést (ač to byl dozajista předpoklad tvůrců)... 20% (26.10.2010)

Katherine ho má v ruce, Gerard mezi nohama. Ale ne, myslím srdce, vy čuňata :) I když je pravda, že někdy je hormon rychlejší než mozek (někdy i o půl hodiny), takže se není čemu divit, že to svádí k téhle...ehm myšlence. Zaregistrovali jste někdy svou gestikulaci, když jste před někým koho fakt máte rádi a zálěží vám na něm? Je ohromná, že jo?! Já se kupříkladu houpu dopředu a dozadu, což zavdá lidem tezi, že jsem buďto mentálně postižený nebo to, že mě rodiče v dětství příliš často nechávali v houpačce. A je paradox, že si to člověk uvědomí až po aktu (druhej dvojsmysl!). Právě proto pro mě byla Katherine v roli poskakující fešandy ohromným zadostiučiněním. Její radost z prvního vydařeného dialogu s protějškem byla ohromně upřímná, byť mi její role přišla z počátku až extrémně extrémní. Možná si to nebudu pamatovat za pár neděl, ale jako tableta na záhnání smutku, je to výtečná pomůcka! P.S. A Gerarde, proč maš tak nateklé tváře? (19.10.2009)