Sedem životov

Scénář: Grant Nieporte .. Will Smith & Gabriele Muccino a jejich druhý, opět průhledný tah na divákovy emoce. V úvodu sice zabalený do nejasné struktury zmatených scén, ovšem ještě do poloviny děje se však obsah láme a první "otázekplný" záběr rázem vyzrazuje celičkou pointu a zbytek filmu se už na ni a nutné doobjasnění souvislostí vlastně jen čeká. A tady se Muccino všemožně snaží tvořit krásné, z různých období seskládané, dojemnou atmosférou nasáklé, obrazy, hudba uchu lahodí (zvláště excelentní klavírovka během milostné scény) a Will Smith opět dokazuje, jak skvělý je herec. Nejspíš takový scénář totiž ani jinak nejde podat. Ke konci se pak asi najdou diváci, kterým budou slzy kanout a pravda, že Rosario Dawson vypadá tak dobře, že bych jí srdce také poskytl, jenže mé oči zůstaly suché. Bohužel, nic není tak silné, abych měl chuť si po skončení filmu dát opakovanou projekci, kdy bych se mohl opájet fungováním všech segmentů a flashbacků. Takže zase za tři. (27.12.2008)

Možná měknu, možná mám jen emočně citlivější období, možná zkrátka jen miluju ten pocit, kdy se mi na krátký okamžik zamlží zrak a celým tělem projede silná vlna zamrazení, která se odrazí od vnitřní strany spánku a skončí v zádech; přesně na tom místě, kam dosáhne právě jen tento pocit. Krásný příběh. Chápu, lidi mají dost všeho, co hraje na city. Myslím, že například můj komentář k Austrálii by mnozí zařadili i pod tento snímek. Skutečně, všude kolem nás je citové vyděračství. Já si ale radši z televize odladím Novu než abych přestal sledovat filmy podobné tomuto. Nádherná práce. Počínaje citlivou kamerou, vkusnou hudbou a konče upřímným Williho pohledem. Chtěl bych mít takového anděla. Děkuju za zážitek. (19.05.2009)

Tak pro začátek, mám hodně rád Willa Smithe. Jeho filmy povětšinou sleduji s velkou chutí a ani Sedm životů nebylo výjimkou. Stačí jeden velký herec a film má o diváky postaráno. Bohužel Gabriele Muccino to věděl, a tak si svou slávu užil a trochu to přehnal. Lidské drama, které má od první do poslední minuty hrát na vaše srdeční svaly a slzné kanálky se snaží. Bohužel, ve filmu už po prvních minutách lze nalézt stopy po všem. Když se vám to podaří jako mě a prohlédnete nejen postavu Willa Smithe, ale i jeho "důvody" film se začíná vléct. Zachraňuje to právě Will s Rosarii Dawson a např Woody Harrelson (jeho Ezra mohl mít více prostoru...). Výsledek? Dojemné, ale natahované drama, které kdyby trvalo hodinu a půl, tak neváhám věnovat 4*, ale s délkou kolem dvou hodin to opravdu nejde. I když dojemnost závěru je zaručena na hodiny dopředu... Nelze se ubránit, ale také na tom nelze postavit film. PS: už nechci rybičky, od teď jedině medúzu... (05.03.2009)

Musím říct, že filmy, u kterých ještě ani v třetině nevím, o čem jsou, ve kterých se dvě postavy pět minut baví o něčem, o čem já nemám ani páru, mě neuvěřitelně rozčilujou. Každopádně tohle byl zajímavý námět, proměněný v průměrný doják. Hlavním kladem filmu je rozhodně vedlejší herecké obsazení, plné neokoukaných tváří, méně už tak obsazení hlavní role. Přiznám se, že Smithův stále konstantní trpitelský výraz v obličeji okořeněný občasnou glycerinovou slzou a stále stejná poloha hlasu už mě na konci filmu nudily, ne-li přímo sr..y. Agent Jay nebo detektiv Mike Lowrey, to jsou role, které Willovi sluší. Ale do filmů, které mají potenciál prověřit skutečný herecký talent, bych se příště na jeho místě raději nepouštěl. (23.10.2009)

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)