Monty Python v Hollywoodu

Skvelý zážitok, šťavnatý humor v spojení s typickou komediálnou charizmou mojej obľúbenej skupiny anglických "ujeťákov". Monty Pythonovci naživo z arény Hollywood Bowl obsahujú známe pythonovské skeče, ale našli sa aj také, ktoré som ešte nevidela. Páčilo sa mi, ako americké publikum výborne reagovalo, fandilo, dokonca v niektorých momentoch doslova ryčalo od radosti a vstávalo zo stoličiek, keď sa dej niektorých skečov presunul do hľadiska. Všetko to končí nádherným "Lumberjack song" v podaní Erica Idlea. Neodpustím si jeden malý spoiler nadväzujúci na komentár Anglie: "Fucking close to water!" :-))) (14.07.2005)

"My jsme ráno vstávali v deset hodin večer, půl hodiny předtém než jsme šli spát, snědli trochu studeného jedu, pracovali 29 hodin ve mlýně, a když jsme přišli domu, tak nás táta zabil". :-)))) Nová scénka o čtyřech anglických gentlemanech je naprosto nejlepší. Osobně bych přidal víc scének a ubral písničky, i když Lumberjack zpívaný Ericem Idlem, po jehož boku se culila Carol Cleveland (namísto Michaela Palina a Connie Booth) neměl chybu, Sit on my face taky ne. (30.07.2008)

Povedené vystoupení již tehdy neexistujících Pythonů. Skeče jako "Papež a Michelangelo", "200 metrů neplavci", "100 metrů pro lidi bez orientačního smyslu", "Fotbal filosofů" nebo "Bombarďák Harris zápasí sám se sebou" jsou prostě skvělé. Nelze hodnotit jinak, už jen proto, že jde o poslední vystoupení Pythonů s Grahamem Chapmanem. Víte, jaký je rozdíl mezi milováním na kánoi a americkým pivem? (05.02.2003)

Trochu zklamání, i když rozhodně ne z Monty Pathonů samotných! Jenom ten zážiten nemůže být takový, když poblikum zuřivě hvízdá a křičí ještě před začátkem skeče a navíc hercům málem napovídá text. To, že všichni diváci znají Létající cirkus nazpamět jim jde samozřejmě k dobru, ale požitek z vystoupení to poněkud kazí. (02.12.2009)

Moje oblíbená šestice opět ukázala své charisma v plné nahotě. Od Pythonů mi ani nevadí, že zde opakují své dřívější skeče, jelikož ono je vlastně jedno, jestli se celek jmenuje "How to Irritate People", "And Now..." nebo "Flying Circus", časový úsek strávený v jejich společnosti je stále velmi fungující, i ty písně, jako třeba "Dřevorubeckou" nebo "Filosofickou", jsem si nahlas prozpěpoval... Jedinou výtku bych měl k občasné předzvěsti tvrdšího humoru, který se nachází i ve Smyslu života - zvracící Gilliam in natura není zrovna nic legračního. Nicméně podobně jako u zmíněného celovečerního filmu se jim to dá odpustit a pět hvězd si jednoznačně zaslouží, byť v kategorii živých vystoupení mám blíž třeba k Rowanu Atkinsonovi. (30.06.2010)