U mě dobrý

Film, kterému v první polovině citelně chybí nosná dějová linka a který je ozvláštněn až jakousi nerudovskou expozicí plnou figurek a charakterů (zde svou volbou) z okraje společnosti, je především tuzemskou variací na všechny ty Podrazy a Dannyho parťáky (tedy heist movie). A protože je českým filmem, jejich velký podvod je podvodem ušmudlaným, pitoreskním, místy švejkovským, podvodem malých rozměrů, ale přesto mu nechybí grácie a lehkost, kterou mu dodává především postava Bolka Polívky. Žánrový rastr komedie se realizuje primárně skvěle zvládnutou situační komikou a mnohé gagy se skutečně mimořádně dobře povedly (šamponová pěna, jeseter...). Příznačná je také Hřebejkova výrazně nostalgická retro stylizace, tentokráte do porevolučních let, a jím reflektovaná Praha vypadá přesně jako dnešní Ukrajina či jiná postsovětská republika, rozhodně symbolická geograficko-historická paralela. Škoda té žánrové schizofrenie, první polovina snímku měla být možná potlačena na úkor žánrově čistého ,,podrazového" filmu. Těžko říci, proč se tak nestalo. Jan Hřebejk se možná bál, a proto vsadil na osvědčenou formu oddechové retrokomedie, kterou on u nás umí asi nejlépe. A povedla se mu. U mě tedy rozhodně dobrý... (06.06.2008)

Překvapení. Čekal jsem (podle hodnocení) průměrný film, ale na Čechy je tohle dost dobrý nadprůměr. Je fakt, že prvních 30 minut je prakticky o ničem, ale i tyhle scény tam musejí být, abychom pochopili, jak se tam ti lidé nudí a proč se pak chopí šance jít do takové akce. Ta druhá část mi pak přišla jako (dost dobrá) variace na film Podraz. A musím říct, že jsem se pobavil. Zvlášť některé vtípky byly povedené (kalhotková scéna aneb Jak to udělal? :-)). Takže… ano, u mě taky dobrý. 80 %. Co to piješ, vole? -Prosím? -Co to je pijete, pane vole? (07.03.2010)

Hřebejk-Jarchovský-Šabach pokračují ve svém vyprávění o minulých desetiletích, aby "zdokumentovali" podobný fenomén let 90. jakými byli Účastníci zájezdu. Nyní se jedná tedy o Skořápky. Je tu pár pěkných momentů s tradičním hereckým obsazením, kterému vévodí Polívka. Pěknou etudku měla Lenka Vlasáková na téma ekologická kosmetika a prodej ve stylu Oriflame. Svou hodnotu vzpomínka na tento rys porevoluční euforie patrně má, ale hrozím se toho, co přijde příště. Jaké další zbytečné maličkosti budou povýšeny... (04.11.2009)

Zdá se mi, že už to nelze znovu opakovat, ale Hřebejk zřejmě svůj problém nevidí a stále se o to pokouší. Klesající kvalita a úspěšnost jeho filmů je podle mne důsledkem stálého opakování typu filmu,v němž absentuje silný příběh, přičemž děj by měly táhnout a utáhnout rozdrobené epizodky a bonmoty, mnohdy navíc s pointami předznamenanými dlouho dopředu. To, co funguje u Pelíšků (protože to hrálo na strunu, která v nás jen jen drnčela; a také proto že to ještě nebylo popáté totéž), v U mě dobý u mě nefunguje. (01.01.2009)

Nebavil jsem se. Hřebejk se sice režijně zvednul ze dna, na které dopadl s Kráskou a Medvídkem, ale Jarchovského scénář mu nadále hází klacky pod nohy. První hodina a něco je jen nafouknutou bublinou plnou vakua, v níž se naprosto nic neděje a já měl pocit, že bych se šel raději kopat do prd... Závěr naštěstí mnohé zachraňuje, ale překrýt tragickou předchozí část zkrátka nedovede. Nebo mám snad kvůli povedenému skořápkovému podfuku zapomenout na šedesát minut sterilní nudy, ve které kdyby nebyl masakrální Polívka, šel by celý film absolutně do ři..? (06.05.2008)