Nepozvaný hosť

Vděčné téma, kdy bezcitný sobec překoná sám sebe. Terek se mi líbil moc, jeho neherectví a osobní kouzlo zapůsobilo. Vše směřovalo k "happyendovému konci" - profesor se ožení s maminkou Tereka a bude po problému s nelegálním pobytem. Nestalo se - maminka odjíždí definitivně za synem zpátky do Sýrie, aniž by si jakkoli uspořádala předchozí existenci. Trošku překombinované, teď najednou bez syna nevydrží ani minutu, před tím klidně žila sama na úplně jiném místě v Americe a stačilo zatelefonovat.. A návrat do Sýrie (mohli vybrat nějakou problematičtější zemi) v dnešní době asi nebude taková tragedie (dokonce tam mají i telefony), pouze měli našetřit nějaké peníze a odvézt je s sebou. Jinak zévěrečné bubnování v metru - sice symbolické ale pro mě trošku křeč. Ale stejně celkově moc hezký film. (04.10.2008)

Pokud se jednou vrátím do svého domu, nečekaně obydleného Syřanem a Senegalkou, tak ze mě patrně bude vyrobena nějaká domorodá specialita dřív, než se stačím přihlásit o své právo na bydlení. To Walter měl větší štěstí. Nechtěli ho zabít, nechtěli ho sníst a nechtěli ho ani přivést na svou víru. Jen dostal možnost zabubnovat si na djembe a získat jistotu, že ještě žije. Bránici si přitom nikdo smíchy neurve a ani ta kritika amerického imigračního systému není tak ostrá, aby se o ni někdo pořezal, ale chuť jen tak si zabubnovat v parku při sledování tohoto snímku dostane asi nejeden suchar. (24.07.2013)

[imdb: 7.7/10] | me: Citlivý harmonický film, ktorý sa dotkne človeka na správnych miestach. Film ma vhodne zvolenú stopáž a herecké obsadenie ladí s myšlienkou filmu. Dotýka sa podstatných tém emigračnej politiky USA, ale iba čiastočne a v takej miere, ktorá je v celkovom meradle pre film len prínosom. ... Veľmi príjemná záležitosť. Oh shit! We have to get home! Zainab's gonna kill me, I'm on Arab time again. (04.04.2012)

Hezky naaranžované sociální dojeníčko. McCarthy naštěstí do bubnu melodramatu bije s citem a postavy jsou milé, přirostou vám k srdci... Trochu mi u těchto filmů vadí jejich naivní humanismus a angažovanost (ne z principu, ale proto, že s divákem citově manipulují, aby ho dostaly na svou stranu), ale Nezvaný host je snesitelný případ. Jen při jeho sledováním zůstávám ironickým pozorovatelem nezvratných a čitelných událostí, nikoli prožívajícím divákem. (11.07.2011)

Mezikulturnímu střetu postaršího, sebou samým unaveného, amerického profesora s energickým Syřanem a jeho senegalskou přítelkyní se film věnuje příjemnou a nenásilnou formou a to skrze hudbu. Konkrétně přes africký bubny. Nese se to v příjemném bubnovacím rytmu, než se do toho vloží imigrační. Film si pak stejně ale najde zase trochu jinou cestičku, než byste možná čekali. Prolínání kultur je tam taky hezky naznačené hudbou, když profesor furt bubnuje a Syřanka zas miluje Fantoma opery. Jen škoda, že to bylo dost smutné. (05.05.2009)