Nepozvaný hosť

Hlavní hrdina je vyhořelý stárnoucí muž, který od smrti své ženy vlastně jen přežívá a post univerzitního profesora ekonomie mu umožňuje předstírat pracovní vytíženost, aby před ostatními zakryl svoji prázdnotu, zatrpklost a osamělost. Náhodné setkání s dvojicí imigrantů mu umožní upnout se k něčemu novému a v pomoci zatčenému muži, kterému hrozí deportace do vlasti, nachází nový smysl své existence. Potíž je ale v tom, že to je takové uměle naaranžované, zkrátka mě to nevtáhlo do příběhu a nevybudilo to ve mně - autory bezpochyby očekávané - emoce. Neprožíval jsem dramata těch hrdinů a nesoucítil s nimi tak, jak by se dalo očekávat. Ten film totiž ukazuje jenom jednu stránku věci a to ještě citově manipulativními prostředky. Není to film analyzující a opravdu provokující. Ona ta záležitost s početnou armádou ilegálních přistěhovalců je pochopitelně mnohem složitější. Celá Amerika vyrostla na práci bezprávných přistěhovalců, kdy obvykle až druhá generace mohla těžit z výhod systému a stát se právoplatnou součástí společnosti. Pro systém je pochopitelně výhodné, že v něm existuje skupina těch, co bez odmlouvání berou podřadnou práci a nechávají si vyplácet minimální mzdu. Tomu je uzpůsobená i represivní složka, která nemá za cíl zlikvidovat nelegální přistěhovalectví, ale udržovat ho v nějakých rozumných mezích. Tady by se našlo pro kritiku spoustu prostoru. Na druhou stranu, co si budem namlouvat, myšlenka, že kdokoliv má právo vstoupit do cizí země, pracovat tam a žít, je pochopitelně naivní a nepřijatelná. Tohle by žádný sociální a ekonomický systém neunesl. Ta imigrační policie a příslušné úřady pochopitelně dělají špinavou práci na politickou a potažmo i veřejnou objednávku. V tomhle je film neupřímný, protože jen na základě toho, že jste slušný, se azyl, resp. trvalý pobyt, udělovat nedá... Celkový dojem: 45 %. Trochu mi vadilo i pomalé tempo a sucharský zjev hlavního hrdiny. (14.10.2011)

,,UŽ 20 LET UČÍM DOKOLA TO SAMÉ A ABSOLUTNĚ NIC TO PRO MĚ NEZNAMENÁ. NIC Z TOHO. JEN PŘEDSTÍRÁM. PŘEDSTÍRÁM, ŽE JSEM ZANEPRÁZDNĚNÝ, ŽE PRACUJI, ŽE PÍŠU. ALE NIC NEDĚLÁM.“....... /// Pan Vail už není nejmladší, talentu ke hře na piano taky moc nepobral a jeden by (po chvíli) řekl, že je to nerudnej a zatrpklej dědek. Na druhou stranu, když ve svým bytě v New Yorku najde bydlet cizince z ciziny, nepráskne je. Snad kvůli bubnu, snad proto, že má dobrý srdce nebo možná proto, že je sám. Zase jinej pohled na imigranty. Ne, nerozpláčou mě, ale ten film je o něčem, co má smysl. Má v sobě ohromnou sílu vyzařovat pozitivní energii. Malej film, pomalej film, přemýšlivej film .... ale MÁ TO V SOBĚ! Co? Přece ATMOSFÉRU! Atmosféru lidskosti, doteku, citů, domova..... Ano, žít má (ještě) smysl! Třebas ilegálně! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdo je průkopníkem africkýho beatu. 2.) Nechápu, proč si dědek nad náma koupil bubny. 3.) Stiflerovu mámu už znám. Teď chci poznat tu Tarekovu. 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,ramon“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (24.08.2011)

První půlka je výborná. Má rychlé tempo, příjemný humor a zvedne náladu o dobré dva stupně nahoru, jenže přechod k vážnému "oscarovému" fláku bolí docela dost. Skoro jako kdyby vás někdo nechal vylézt na petřínskou rozhlednu a pak vás skopnul ze schodů. Asi byste se zvládli oklepat, ale ten příjemný pocit při stoupání vám to docela zkazí. 7/10 (12.04.2009)

Rytmus bubnů mě přímo uhranul a byla slast je poslouchat. Při filmu jsem si říkala, že si musím sehnat nějaké cd s touhle hudbou. Černoch byl hrozně sympatický a zahrál to na výbornou, nemluvě o perfektním introvertním duševně ztuhlém hlavním hrdinovi. P.S. To, že Zainab řekne habibti (můj drahý) nejen svému synovi, bylo více méně jasné, ale i tak to byl pěkný film:) /MFFKV 2008/ (13.07.2008)

Velmi mily film, ktery citlive zobrazuje problematiku ilegalniho pristehovalectvi a narodnostnich rozdilu, ktere jsou eliminovany skrze mezilidske pochopeni a hudbu. Hudba je zde velmi dulezita, nejen jako zmineny tahoun celym pribehem a primarni element vetsiny zabavnych a dynamickych scen, ale dokonce jako zdroj inspirace. Kdyz vidite jak puvodne pasivni stary pan vezme do svych seniorskych otezi Djembe (africky percussion buben) a zacne si to diktovat, nenecha vas to chladnym. Nastesti mam po ruce k dispozici neco podobneho s nazvem Darbuka, coz je v podstate stejny instrument v blede modrem pochazejici z Egypta. Takze nekde v prvni tretine filmu me to dokopalo k tomu tuhle vecicku vyhrabat a po zbytek filmu jsem si zbesile bubnoval. Tezko rict jestli to byla moudra strategie, protoze me to samotne bubnovani nakonec asi bavilo vic nez cely film, ale na druhou stranu bez toho filmu bych k tomu bubnovani nebyl inspirovan, takze prestoze me Visitor v druhe pulce uz kapku nudil, nechavam hodnoceni na silnem prumeru. Co se tyce hlavniho Richarda Jenkinse, ktery je za tuto roli nominovany na letosniho Oscara (duvod proc jsem se na to vlastne dival) tak nemam co vytknout, vykon to byl prociteny a zahrany s obrovskym nadhledem, na Oscara to ale mily Dicku zrejme stacit nebude. 6/10 (16.02.2009)