Kurz negatívneho myslenia

Hořká tragikomedie o smutném údělu tělesně postižených, o povinném optimismu a o tom, že někdy nefunguje. Hlavní hrdina je po autonehodě upoutaný na vozík a přestože díky pojistce materiálně nestrádá, je plný hořkosti a nenávisti ke svému okolí. Zoufalá partnerka se rozhodne jeho letargii a sebelítost za pomoci terapeutky a její skupiny svěřenců rozbít a vrátit ho k životu. V průběhu filmu to ale vypadá, že Geirr spíš rozbije pracně vybudovanou soudržnost skupiny, která vlastně zase tak soudržná není a pod jejím povrchem doutná nejeden požár a spousta negativních emocí. Čekal jsem něco ve stylu Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem, tedy stylizovanou podívanou plnou černého humoru, ale míra nekorektnosti a nekašírované bolesti mě zaskočila. Řada scén je opravdu silných a film poměrně věrně odráží beznadějné postavení postižených. Na druhou stranu v porovnání s průběhem snímku je jeho vyústění poněkud násilně smířlivé. Celkový dojem: 85 %. V řadě momentů se sice humor vyskytuje, ale jde o tu nejčernější, ryze šibeniční variantu. (04.01.2010)

Čím ďalej tým viac začínam uznávať severskú kinematografiu. Je až k neuvereniu kam títo borci dokážu zájsť a jak to dokážu podať. Ako som už spomínal pri "Adamových Jablkách", zostávate v tranze, telo zvláštne reaguje, smiech, smútok? Je na výber, stačí si len vybrať, alebo nechať pôsobiť oboje. Tuším čo asi príde, ale vôbec mi to nevadí, úprimnosti nie je snáď nikdy nazbyt a preto tento "negatívny" pohľad na svet beriem okolo ramien a kráčam do "neznáma". Tam, kde sa dostane len málokto. Tam, kde veľa ľudí zbrane skladá, presne do miest kam nie je každý pozvaný a je tomu vlastne rád, pretože si je vedomí toho utrpenia, ktoré by ho čakalo. Je úžasné sledovať ľudské bytosti, ktoré nedostávajú na výber, osud im ukazuje prostredník a predsa sa dokážu smiať a hľadať cestu. Takáto skutočnosť mi je aj spolu s Johnym Cashom viac než blízka. (17.06.2009)

Zajímavý film, který ze začátku působí docela zajímavě, ovšem ke konci už docela ztrácí dech, lépe řečeno nepůsobí zrovna dvakrát důvěryhodně. Co musím pochválit jsou charaktery jednotlivých postav, které jsou napsány velmi, velmi zajímavě a skvěle typově obsazeny. "Zvláštní" černohumorná směs, kterou mi nezbývá než doporučit...... (29.09.2008)

Výborný kousek, který od začátku do konce tak trochu vychládá, aby závěrečnou scénou skoro zničil vše, co předtím vybudoval. Ach ta neutuchající deprese, co se jí jen drogy a alkohol umí na chvíli vysmát do ksichtu:-)(() 2 ajantis: Co takhle raději navštívit odborníka na hlavičku. Dle tvých názorů a vůbec je to dost na místě a doba už vhodnější nebude. Uleví se ti, debile, věř mi! (05.11.2007)

Troufám si říct, že díky jistým životním zkušenostem si dokážu celkem reálně představit, co cítí obě strany (postižení/jejich okolí). Sejmutí pozitivismus šířící psychoterapeutky perfektní. Hanozpěv na čuráky v televizi perfektní. Černej humor taktéž. Ale k tomu, kam se to rozjelo, ten optimistickej závěr naprosto neseděl (a podle mě vztah bez sexu nemá šanci přežít). Ani mírná reklama na matroš mě právě neoslovila. Veskrze pozitivní na filmu je, že neukazuje postižené jako např. lidi s obrovským uměleckým talentem nebo čímkoli jiným, co jim dá tu sílu "poamericku" vše pozitivně překonat. Jo, stejně za podobným negativismem je vždycky pocit křivdy, strach, a nakonec naděje. A potřeba někoho blízkýho. (08.12.2009)