Recenzie (4)
Filmový "DJ-izmus." ()
Obraz, střih a časová smyčka jako filmové prostředky návratu vytěsněného, potlačeného hollywoodskou ne snad mašinérií - to by zavdávalo předpokladu vědomí, a zde se právě jedná o vytěsnění nevědomé - ale hollywoodskou mimesis. Klasický Arnoldův tvůrčí postup se zde navíc přiléhavě setkal se svrchovaně psychoanalytickým tématem - oidipovským komplexem. Arnold tak předlohu osvobozuje vůči svému skrytému a potlačenému spodnímu proudu, který by v masové kultuře, zde filmů z produkce MGM, jen těžko nalezl uznání. To však platí i o všech dalších Arnoldových filmech, explicitně nenarážející na dané téma - navíc i v tomto filmu jsme zaplaveni podvratnou prací se střihem a opakováním, které uvolňuje z obrazu to, co není v běžném toku filmových okének viditelné, avšak to, co je v nich zároveň vždy obsaženo jako zapuzená možnost, jíž se však nelze nikdy zbavit, aniž bychom se zbavili celku (nebo dokud bychom se nezbavili Martina Arnolda). ()
Geniální! Myslím, že Arnoldovi se podařilo najít skrytý smysl předlohy/materiálu - http://www.youtube.com/watch?v=LgqH3PK6-3Q ()
Jestli máte temperament Nicholsonova Jokera, raději nekoukejte. Museli byste obrazovce vrazit pěstí. ()