Tmavomodrá, takmer čierna

scénář a režie Daniel Sánchez Arévalo.. Okolo nevšedního milostného trojúhleníku (zřejmě rozvinutý nápad z ozonova ČAS, KTERÝ ZBÝVÁ) rozehrál Arévalo spletitou mozaiku vztahů a udělal to maximálně poutavým způsobem. Už teď se těším na jeho další, třeba i starší film. (Festival Španělských filmů 2008) (29.02.2008)

Já osobně mám vztahové filmy ráda a ačkoliv jsem nevěděla co mohu očekávat od tohoto španělského filmu a mně úplně neznámého režiséra, tak jsem byla příjemně překvapená. Komplikovaných vztahů (poloh lásky) se tady předvedla celá škála a přitom se nekonalo žádné klišé. Až na dřeň mě sice film nedostal, přesto byl zajímavý se svými tak rozporuplnými vztahy mezi všemi protagonisty. Jaká a kde je hranice mezi přátelstvím a láskou, o svědomí, odpouštění, obětavosti, či určité dravosti v hledání svého místa v budoucnosti. Nikdo z nich to neměl rozhodně jednoduché i když to bylo místy až úsměvné. Tentokrát se opravdu strefili do drama, komedie a romantiky. A vůbec se nedivím, že nominovali herečku Martu Etura za nejlepší výkon Azuloscurocasinegra:-) (24.07.2012)

Nenápadný film zo španielskej produkcie, ktorý nesklamal spracovaním, herecky a tematicky. Tých tém je tu možno trochu viac ( súrodenecké, partnerské vzťahy, homosexualita, väzenské prostredie, šikana, vzťah k sebe samému, vzťah otca a syna, milostný trojuholník...), no v zásade držia ucelene po kope. Súhlasím, že film môže v mnohom pripomínať Almodovara, verím tomu, že ten by do spracovania dal viac farieb, temperamentu, horlivosti a vášne. A tak "Všetky podoby lásky" sú pre mňa filmom komornejším a realistickým, výborným v detailoch, s typickým španielským rukopisom. (02.07.2012)

I když jsem všechny propletené osudy sledovala se zaujetím, nic mě nezasáhlo hlouběji, při sledování španělské kinematografie stále častěji nedokážu vnímat pozitivní emoce, navzdory jižanskému temperamentu - jakoby nic nebylo myšleno vážně a vše bylo jen hrou na život a figurínový projev Quima Gutiérreze tomuto dojmu dává razítko. (25.05.2012)

Pekný námet, výber postáv a aj celkové spracovanie. Takýto štýl s rozvetveným dejom pomedzi rôzne postavy filmu mi je veľmi sympatický, ale v tomto prípade mi prekážala tak trochu absurdnosť (občas viac ako len trochu) niektorých situácií a aj samotných koncov všetkých vetiev filmu. Aj keď sa naskytá otázka "Nie je aj život okolo nás tak trochu absurdný?". Po dlhšom rozmýšľaní ma napokon ovládol pocit, že v podstate na každom kroku sa človek v medziľudských vzťahoch stretáva s nesmiernou absurditou. Ak bolo cieľom filmu rozvíriť tieto pocity, tak sa mu to podarilo dokonalo. Španieli vedia skvelo narábať s emočnými náladami príbehov, a toto bol toho len ďalší dôkaz tohto majstrovstva. (06.03.2014)