Mister Lonely

Moje první schledání z Korinem se docela povedlo. Mister Lonely je zvláštně natočený film. Do posledních minut jsem nevěděl co si vlastně myslet, co režisér sledoval když převlékl Lunu do obleku Jacksona a protáhl ho bandou dalších imitátorů kdesi ve vlastní komunitě. Nakonec z toho však dokázal pěkně vybruslit a přidat pár zajímavých myšlenek. V tomhle hledisku jsem moc spokojený. Co se týče zbytku, zase tak slavné to nebylo. Mám pocit, že Korine má největší problém v tom, že toho chce divákovi říct ve 112 minutách strašně hodně. Musí to však balit do filmového prostředí, přidat nějaké asurdní fórky ("pseudo") a ještě si zachovat image. Kdyby se však zaměřil jen na ústřední linku a věnoval se jí detailně, mohla z toho vyjít pěkný a docela chytrý kousek. Takhle se však jedná o jeden velký guláš, ve kterém si sice ústřední linku a myšlenku vezmete (pokud si dáte oba příběhy dohromady), ale zbytek zůstane v zapomnění. Ne nadarmo se říká, že míň je někdy více. "Papež smrdí. Papež smrdí." "Myju se, jen nepoužívám mýdlo." (11.11.2008)

Harmony Korine by byl nejraději dokumentarista, kdyby mu v tom formátu nechyběla ta míra kontroly, kterou poskytuje režie hraného filmu. Jak já ho chápu! Do úplného docenění mi chybělo jen silnější finále. Ale jinak je v tom (skoro) všechno. Anti-teze snů o stávání se celebritou, která je mnohem aktuálnější teď, kdy každý může aspoň na chvíli být v záři reflektorů, než v době vydání. Obdiv je samozřejmě lidský a určitá posedlost změnou sebe sama vlastně taky. Ale kde kreslime hranici, za kterou už nezdravě mažeme vlastní individualitu? Film o tom, jak nás filmy nutí chtít být jinými. Literally me snímek naopak a Ryan Gosling vlastně vůbec nechybí. „Sometimes when I look at you, you seem more like Adolf Hitler than Charlie Chaplin.“ (29.08.2023)

U Pana Osamělého se mi potvrdilo to, čeho jsem si všiml - Harmony Korine má dobré nápady, dost zajímavé myšlenky, ale to jeho provedení je neskutečně nudné. U Spring Breakers to je vlastně to úplně samé a ten film se mi líbil víc jen proto, že má víc silných scén, než Pan Osamělý. Tady je fakt dobrá jen ta scéna v domově důchodců a pak s těmi vejci + celková myšlenka filmu, kterou se mi ale povedlo odhadnout, protože od Spring Breakers mi došlo, že Korine servíruje celou dobu jeden příběh, který se nezdá nic moc, aby divákům nakonec vrazil ránu mezi oči, odhalil svoji pointu a všem řekl: "Tohle jsem vám chtěl celou dobu říct." Bohužel, cesta k té finální myšlence je plná strastiplné nudy a nezachrání to ani tenhle slibný námět. A co nám vůbec film chce říct? SPOILER Je to o tom, že spousta lidí chce být lepšími, než jsou, chce být někým jiným a žít jako někdo jiný - jenže jde o to jenom přijmout sebe samého takového, jaký jsem, se všemi vlastnostmi, co má. KONEC SPOILERU. Nevím, jestli budu mít náladu v Korineho filmech pokračovat, možná bych se na něco podíval jenom proto, že u filmů Gummo a Vojížděčí vodpadků nemám z obsahu nejmenší tušení, jakou myšlenku nakonec budou skrývat, ale možná ani jeden nemá myšlenku žádnou a jenom jsem u Korineho měl štěstí na výběr. Fakt nevím, asi se k němu jen tak nevrátím. 2* (08.03.2019)

Pro nepřipraveného diváka velké překvapení. Místo syrových detailů soukromých hrůz světa natočil Korine zábavně absurdní a smutný příběh o osamělosti a hledání. Místo detailů lidského těla, točených zrnitou ruční kamerou, jsou tu krásné záběry skotské přírody a naprosto nevšední příběh se silnou atmosférou. Jakoby technikou běžného filmu natočil Harmony Korine nějaký jiný svět, než v jakém žijeme - ale není to svět neznámý. Stačí najít někoho, kdo vám do něj ukáže cestu - a potom se dostat zpátky. (28.09.2008)

Dvojníci známých osobností se setkají kdesi na nějakém hradě a tam se snaží uspořádat představení pro obyvatele blízké vesnice. Skrz kostýmy a líčidla se sem tam proderou skutečné osobnosti, které se svůj zpackaný život snaží ukrýt za masku Michaela Jacksona, Marylin Monroe, Chaplina atp. Postupně se tedy pod idylickým make-upem objeví první trhliny. A tím celým se ještě prolína vskutku vtipná (bez ironie) rovina o jepiškách, které skáčou z letadla bez padáku. Jak to souvisí s výše popsaným dějem netuším. Celkem zajímavý příběh je hlavně v druhé polovině dost zdlouhavý a v touze působit jako zajímavý experiment dost chaotický. (18.07.2007)