Kráľovná rieky

Vážení přátelé...slabé... Spoustukrát jsem měl pocit, že jsem tohle už někde viděl (useknutý prst - Piano) S. Morton mi na tuhle roli přišla obličejem příliž dětská, přesto že třeba v Minority se mi líbila opravdu hodně, ale semka mi jaksi nesedla. Příběhově mě film místy hrozně nasíral - např. to jak Sarah až psychopaticky lpí na synovi, který na ni zjevně kašle, a smyslem jejího bytí je pouze on. Navíc její nerozhodnost a pendlování mezi dvěma muži i mezi dvěma světy ...občasné stupidní vyznění některých scén... Prostě zjevně film, který není filmem F...od začátku víte, že to bude sotva průměr. I tu muziku jako bych už někde slyšel - nepřipomíná mi to náhodou Bregoviče - Dům k pověšení? Ale jo - koukat se na to dalo... Ale Pianu to opravdu nesahá ani...! (05.08.2010)

Samantha Morton je pro mě velmi zajímavá tvář (co jen tvář .. tomu říkám pánové : žena) .. asi nejvíc u mě zatím bodovala ve filmu : In America .. tam jsem z ní byl úplně na větvi .. jako rodilá Angličanka má u mě další plus … ta moje čtvrtá *, je jen pro ni ... abych nezapomněl - nádherné exteriéry a nádherná hudba ... trochu to připomíná Misi od : Roland Joffé (myslím tou hudbou a krásnou a divokou přírodou ...) ... (15.11.2010)

Královna řeky se vyznačuje silným hudebním motivem, který místy přehlušuje děj. Nádherná hudba mě občas odvedla od toho, co se dělo na plátně. Přistihla jsem se, že se zaposlouchávám hlouběji, víc než se dívám, přestože i vizuálně byly některé momenty silné. Kapky padající ze skály, ptáčci v ranním světle na nebožtíkovi apod. Vlastně to ani není výtka, spíš mě jen zarazil ten moment, kdy jsem si tuto jemnou diskrepanci uvědomila. Jinak mě film dojal. Herecké výkony vyrovnané a přesvědčivé... Jak vidno, doba nebyla lehká... pro nikoho ze zúčastněných... (23.01.2011)

Našinec by řekl, že režisérovi hrálo všechno do ruky - zajímavý námět, nádherné exteriéry, vůbec ne špatní herci. A výsledek je takovej chudáček nedomrlej. Jo, Maorové byli řádně divocí pašáci, že je Britové nezlomili ani pomocí misionářů, obchodníků, alkoholu a vojska (v tomto pořadí), takže nakonec se s nimi museli dohodnout. Film z této epochy slibuje, že to bude pecka, leč (navzdory několika pěkným obrazům) výsledkem je taková slabá slátanina, že se nechce věřit, že tam vůbec nějaký režisér či scénarista byli činní. Škoda promarněné příležitosti. (16.01.2011)

Cervenak má recht v tom, že psychologie a vedlejší dějové linie nejsou tak propracované, jak by zasloužily, že je příběh místy rozháraný a že na Piáno Královna řeky nemá. Jenže znáte ten pocit, kdy něco nemůžete dostat z hlavy, kdy se vám něco zakousne do dušičky a vy na to ne a ne přestat myslet? Tak to se tady stalo mně. Asi to bude tím nevýslovným smutkem, kterej ve filmu panuje, záběry na nádhernou novozélandskou přírodu, která si klidně žije dál, i když se lidi staví na hlavu a dělají věci, u kterejch by je jejich máma rozhodně vidět neměla, fantasticky vystiženým konfliktem kultur (ve vztahu matka-syn obzvlášť dobře patrným) a kouzelnou hudbou, která se mi nějak zabydlela ve sluchátkách a furt se nechce odstěhovat. Já si vůbec nestěžuju, mně se to líbilo! (25.01.2011)