Václav

Z Jiřího Vejdělka přímo čiší, že touží natočit snímek, který bude mít velkou výpovědní hodnotu. Snaží se nám sdělit něco o pokrytectví, opovrhování či přehlížení, ale zkrátka to nefunguje, tak jak by mělo. Problém není v hercích ani ve scénáři, ale v samotném Vejdělkovi, který prostě není, tak kvalitní režisér, aby zvládl něco takového natočit (má silná averze k němu trvá i nadále). Ivan Trojan předvádí solidní výkon a z těch nominovaných výkonů co jsem zatím viděl, je i zasloužený. Za pochvalu určitě stojí výkony Jana Budař (zasloužený lev) a Emílie Vašáryové. Václav není vůbec špatný snímek a věřím, že do kina si na něj najde cestu spoustu diváků, ale dostat se do rukou lepšího a zkušenějšího režiséra mohl by být výsledek mnohem lepší. Tři a půl hvězdičky. (18.03.2008)

Velmi dobře zvládnuté herecky, pro Trojana takové trochu one man show. Celý příběh mě dojal, je v něm vidět a cítit opravdový příběh. Krása je v mnohoznačnosti příběhu. Dobré jsou i vystřižené scény, zvláště ta, jak Lída (Soňa Norisová) přešvědčovala Františka Budař ) k podpisu petice svýma ženskýma vnadama. (02.08.2008)

Pokud mělo jít výhradně o hereckou exhibici Ivana Trojana, tak byl plán splněn do puntíku. V poloze vesnického mentála se skutečně vyřádil a Akademie poslušně předala Českého lva. Vejdělek měl alespoň možnost ukázat, že umí zahrát i vážnější notu a není mu cizí ani umělecká stránka filmové produkce. (04.11.2022)

S režisérem Vejdělkem si moc nerozumím a jeho poslední tituly mě míjí velkým obloukem. Třemi hvězdičkami u Václava asi dosáhl svého maxima, které s největší pravděpodobností nikdy nepřekoná. Podobná kontroverzní látka byla ve světové kinematografii a dokonce i u nás zpracována mnohokrát a ve většině případů výrazně přesvědčivěji a s větší emocionální silou. Na druhou stranu se Vejdělek může opřít o velká jména hned dvou hereckých generací. Emília Vašáryová je v roli matky výborná a Ivan Trojan dokazuje, že je velkou hvězdou současné české kinematografie. Tady se neshodnu se svým oblíbeným uživatelem nascendim - Trojan je v roli psychicky nevyrovnaného vesnického trouby dokonale přirozený a uvěřitelný. Sem tam to drhne ve scénáři, ale v rámci české kinematografie první dekády nového tisíciletí je to, obávám se, solidní nadprůměr. Celkový dojem: 60 %. (20.03.2015)

Na Václavovi více než na mnoha jiných filmech obdivuji jednu specifickou (ne)schopnost českých filmařů: natočit i tu největší tragédii tak trochu jako komedii. Jiří Vejdělek umí režírovat situace, které vás dojmou a rozesmějí. Marek Epstein takové situace umí napsat. Bohužel ani jeden z těchto pánů (zatím) nedovede šikovně zkombinovat situace dojemné se situacemi směšnými a následně jimi dosáhnout nějakého výraznějšího dramatického efektu. Groteskní střílení na pošťáka, bílení pokoje, jízda na motorce a oproti tomu naprosto seriózní řešení vztahu s matkou a prvního vážnějšího milostného vzplanutí. Tyhle scény spojuje jenom a právě postava Václava, obecního blázna, který by na klání vesnických idiotů v Allenově Lásce a smrti pro nevýjimečnost svých excesů nepostoupil ani do semifinále. Nechci shazovat výkon Ivana Trojana, ten se snaží, ač nejspíš přesně neví, koho hrát. Václav je oním typem „oscarového retarda“, nad nímž nahlas přemýšlí Kate Winslet v jedné epizodě Komparsu. Kdyby tvůrci konkretizovali jeho chorobu a nezahalovali vše onou „obecnou líbivostí“, věřím, že by mohl vzniknout bez nadsázky silný snímek. Nejasnost scénáristova záměru je obzvlášť patrná ve druhé polovině, kdy najednou dostávají prostor flashbacky do dětství. Můžeme si je vysvětlovat Václavovou snahou zaplnit prázdný prostor po matce, ale to neospravedlňuje jejich nicotnou vypovídací hodnotu a pramalý vliv na takřka neexistující zápletku. Václav, obdobně jako Účastníci zájezdu nebo ROMing, disponuje okamžiky, které bych si dokázal představit coby autonomní povídky s vlastní pointou, ale do celku nezapadají. 60% Zajímavé komentáře: Cival, Tetsuo, DaViD´82, kiddo, ad-k, Cushing (17.06.2011)