Control

Control nijak zvláť nevybočuje z řady dalších hudebních/životopisných filmů, ale ten komorní přístup, s jakým Corbijn uchopil Curtisův život, byl rozhodně správným krokem. Riley vyzařuje tolik charismatu, že by to při delší stopáži mohlo zabíjet a jeho výkon filmu vévodí. Úplně nevím, co si mám myslet o vykreslení zpěvákovy osobnosti, protože jsem na konci filmu zůstala stejně zmatená, jako byl on. Možná to bylo záměrem, netuším. Celkový dojem by nabral jasnější obrysy, kdyby režisér ubral pár scén. A i když mě Joy Division nijak extra neberou, Control pro mě byl zajímavou sondou do života jedné ztrápené duše. (14.08.2011)

Od Joy Division okrajovo poznám a veľmi sporadicky počúvam "predsamovražedný album" Closer. Nie je to príjemné počúvanie, je jasné, že to nezložil a nenapísal životný optimista, ale melancholická duša resp. ako sa hovorí v Stene- "bleeding heart of artist". Do tohto filmu som išiel kvôli Corbijnovi a absolútne nič som neočakával. To ako to na mňa celé pôsobilo, čo som prežíval- to všetko by zaplnilo celú stranu, tak to zhrniem tým, že po dopozeraní som bol rozhodený na márne kúsky, pocity mňou lomcovali ešte dva dni po projekcii, atď, atď...Prečo je to tak neviem dať do slov alebo možno v rámci svojich obranných mechanizmov ani nechcem..Nesmierne silný zážitok napriek skupine, ktorá ide (išla?) mimo mňa...Také "detaily" ako geniálny hlavný predstaviteľ a celá formálna stránka je už "len" bonusom... (01.06.2011)

O skupině Joy Division vím už dlouho, ale začal jsem jí poslouchat až po tom, co jsem četl rozhovor s Markétou Irglovou, která říkala, že je má hodně ráda. Načež mě potěšil tento krásný film mapující období Joy Division před náhlým odchodem Iana Curtise. jeho epileptické záchvaty vypadaly, jako snad i uměle vyvolané a ne jen hrané. Kéž by třeba u nás někoho napadlo natočit takovýto film třeba o útrapách Blue Effectu za komanče nebo o Schelingerovi. Rozhodně si tenhle film chci pustit znova, protože stojí za to. Je krásně syrový a ta podmanivá hudba, geniální ve svojí primitivnosti, to nelze nevnímat. (03.01.2010)

Řeknu na začátek dvě nejpodstatnější věci a to výtečná hudba a Sam Riley. I když jsem teda určitě o skupině Joy Division něco slyšel, tak post-punk, nebo jak se přesně jmenuje tenhle hudební styl, jsem nikdy neposlouchal. Ale hned od poslechu první písničky, kterých je ve filmu opravdu hodně se mně tahle hudba dostala celkem pod kůži a nějak nechce ven...Nevím, jestli přesně takhle zněla skupina v originále, ale pokud ano, musel to být opravdu hudební zážitek. Je opravdu velmi jednoduchá, ale přitom melodická a nádherná. No a Sam Riley tomu všemu nasadil korunu svým ztvárněním Iana Curtise. Jeho nálady, pocity, vystoupení při koncertech, jeho psychické problémy ztvárnil dokonale a vůbec bych se nedivil, kdyby za svůj výkon dostal nějakou cenu. Jinak bych tenhle film rozhodně neocenil plným počtem, možná to není úplně čistá pětka, ale tenhle snímek se mně včera naprosto trefil do mojí filmové nálady a opravdu se mně moc líbil. No a Samatha Morton jako jeho filmová manželka, tam teda maskéři odvedli obrovský kus práce, vypadá opravdu o 10 let mladší. (03.09.2014)

Dobře natočený snímek, skvělý výkon hlavního představitele (a všech herců, kteří opravdu hráli skladby Joy Division), slaboučký příběh (realita je realita, já vím...) Velké zklamání. 7/10 PS: souhlasím také s názorem JohhnyhoD, že je v Control až moc všelijakých klišoidních scén, které už jsme viděli desettisíckrát v jiných biografických filmech - to opravdu nemuselo být... PS: po dvou týdnech se vracím, abych zvýšil hodnocení, tento film mě minimálně přiměl oprášit Joy Division a přijít jim na chuť (na poprvé jsem jim na chuť nepřišel) - a za hlavního představitele si to těch 8/10 zaslouží, škoda těch klišé, škoda (16.05.2008)