Chaotická Ana

Julio Medem natočil po dosti erotickém Lucía y el sexo (což byl jediný film, který jsem od něj viděl) příběh o dívce Aně, která v sobě má víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Postupně se totiž dozvídáme - v průběhu filmu je děj odpočítáván od 10 k 1 z důvodu navození hypnózy, která ve snímku hraje důležitou roli - že Ana v minulých životech (či v myšlenkách jiných žen) mnohokrát zemřela nepřirozenou smrtí. Z původně zajímavých hypnotických sezení však na povrch začne vyplouvat otázka, zda tyto ovlivní i současný Anin život - zda jsou události minulé similární těm současným..? Režisér nám zde naservíroval artovou lahůdku, která asi nebude pro každého, ale pokud se jí poddáte, tak se vám - i když trochu hořce a smutně - odmění. (05.08.2009)

Julio Medem opět dokázal svou tvorbu posunout o něco dále. Jeho záliba v psychologii je více než zjevná. Mé nadšení ale srazil na závěr filmu, který je snad nejdůležitější částí všeobecně... no nechci spoilerovat, tak jen řeknu, že se to opravdu moc nepovedlo - vymizela hloubka zavřených dveří a Ana zůstala šílenou. První půlka je ale o něčem úplně jiném... cesta do podvědomí je až mrazivě důvěryhodná a Manuela Vellés se do role perfektně hodí. Určitě sem nebyla jediná, kdo se v jejích očích naprosto ztratil. Ana projde vaším nitrem a chytne vás za ruku. Jsem ráda, že Medem nezůstal u svých stálých herců, už jsem se v jeho tvorbě začínala ztrácet. Propojení s výtvarnou a hudební stránkou bylo také jedinečné. Opravdu mě mrzí ten konec, který opravdu všechno doslova podělal... ti, co film viděli, vědí, proč tohle píšu. Naprosto by stačilo zůstat ve Španělském prostředí, protože to je jedna z kvalit Medemovsky vyjímečných filmů. (15.01.2009)

silný příběh, který z hlavy jentak nevymazí... říkala jsem se, že jsem viděla už hodně, ale co ve mě pan Medem tímto snímken vyvolal, to se slovy popsat nedá.. příběh Any, která nás zavede ve svém hypnotickém stavu do života jiných mladých žen, svých minulých já, které bohužel všechny né zrovna příjemným způsobem zemřeli.. každou hypnouzou se vracela dál a dál.. a mě tím víc a víc vtahovala do svého chaosu.. nakonec mě zavedla do svého nejstaršího já, kde celý tento chaos začal.. a já se Vás ptám: "Myslíte, že Ana bude následovat svůj osud a také tragicky zahyne??" Každopádně je to příběh hodný obdivu, který ve Vás vyvolá otázky.. chtěla bych já vědět, jaké bylo moje minulé já?? herecký výkon Manuela Vellés byl strhující a hudba dotvářející atmosféru nadčasová... za mě po první projekci 79% :) P.S. vidět film ve španělštině je rozhodně větší zážitek než jsem čekala, sice mi některá jejich slova připomínala, jak když si děti brblají na pískovišti, ale to je ta nádhera španělského jazyka :) (09.06.2009)

Klíč k finální scéně vidím v boji ženského a mužského principu. Proti emotivnosti a živelnosti Any ( žena jako dárkyně života) stojí muž, sokol z úvodní scény, představitel násilí a sobectví (u kongresmana spojený i s machismem). Tak Ana, jež vstřebala všechny mužm ublížené a ztýrané ženy snad za posledních 1 000 let, učiní (holubičí) gesto vzdoru za všechny ženy, které v ní našly útočiště a dodaly jí vlastní sílu a a sebevědomí. Film nabízí i řadu dalších otázek k zamyšlení, u kterého vás provází skvělý hudební doprovod a celkově chytlavá atmosféra. (02.04.2012)

Velmi nudný začátek, pomalý rozjezd příběhu Anity, malý prostor pro Charlottu Rampligovou a jediného pohledněho muže snímku, Cazalého, to vše mi jasně znemožňuje dát filmu plný počet. Od části na moři dostává film spád a začíná být zajímavý i vizuálně. Nula je faktickým vrcholem, krásnou filmařinou a výbornou pointou. Jen to chce mít hodně silné nervy prokoukat se až k závěru. (26.11.2019)