Chaotická Ana
Caótica Ana
Chaotic Ana
Chaotic Ana
Chaotic Ana
Réžia:
Julio MedemScenár:
Julio MedemKamera:
Mario MonteroHudba:
Jocelyn PookHrajú:
Manuela Vellés, Charlotte Rampling, Bebe Rebolledo, Nicolas Cazalé, Matthias Habich, Asier Newman, Lluís Homar, Gerrit Graham, Juanma Lara, Giacomo Gonnella (viac)Obsahy(2)
Žila na poušti, v jeskyni i s indiány. Před tisícem let. Měla různá jména, ale vždycky to byla ona. Ústřední postavou Medemova filmu Chaotická Ana (2007) je poněkud výstřední dívka, která žije se svým svérázným, ale milujícím otcem v jeskyni nad mořem. Má výtvarné nadání a žije jako bytost nepoutaná ničím a nikým, pravdivá jen sama k sobě. Justine, výstřední mecenáška mladých talentů, pozve Anu do Madridu do komunity mladých umělců, které posbírala na svých cestách a jimž financuje bydlení a umělecké kurzy. Ana tak poprvé vstoupí do skutečného světa, zároveň ji však čeká bolestná cesta do hlubin sebe sama. Setkání s charismatickým Saídem, sirotkem po berberské matce, zcela změní její vnější i vnitřní realitu. Čeká ji krutá cesta do minulých životů vlastní duše, která, jak se zdá, mnoho vytrpěla...
Snad jedině Medem dokáže vytvořit iluzi světa, do něhož musí Ana vstoupit. Pomocí reálných obrazů a zvuků dokáže vytvářet zcela nadreálné situace. Hranice prostoru a času překračuje se stejnou lehkostí, jako by točil konverzační komedii. Světy, které svou originální optikou vytváří, jsou z tohoto světa a zároveň stejně skutečně tkví v minulosti či budoucnosti. Reálné situace tak dostávají zcela nové významy, aniž by bylo třeba něco složitě vyprávět či popisovat. Jeho filmy nejsou příběhy činů, ale vnitřních emocí: vášní, strachů, intuice, lásky a nenávisti. Realita jeho filmů začíná tam, kde končí viditelná skutečnost.
(Česká televize)
Recenzie (152)
Velmi nudný začátek, pomalý rozjezd příběhu Anity, malý prostor pro Charlottu Rampligovou a jediného pohledněho muže snímku, Cazalého, to vše mi jasně znemožňuje dát filmu plný počet. Od části na moři dostává film spád a začíná být zajímavý i vizuálně. Nula je faktickým vrcholem, krásnou filmařinou a výbornou pointou. Jen to chce mít hodně silné nervy prokoukat se až k závěru. ()
Julio Medem opět dokázal svou tvorbu posunout o něco dále. Jeho záliba v psychologii je více než zjevná. Mé nadšení ale srazil na závěr filmu, který je snad nejdůležitější částí všeobecně... no nechci spoilerovat, tak jen řeknu, že se to opravdu moc nepovedlo - vymizela hloubka zavřených dveří a Ana zůstala šílenou. První půlka je ale o něčem úplně jiném... cesta do podvědomí je až mrazivě důvěryhodná a Manuela Vellés se do role perfektně hodí. Určitě sem nebyla jediná, kdo se v jejích očích naprosto ztratil. Ana projde vaším nitrem a chytne vás za ruku. Jsem ráda, že Medem nezůstal u svých stálých herců, už jsem se v jeho tvorbě začínala ztrácet. Propojení s výtvarnou a hudební stránkou bylo také jedinečné. Opravdu mě mrzí ten konec, který opravdu všechno doslova podělal... ti, co film viděli, vědí, proč tohle píšu. Naprosto by stačilo zůstat ve Španělském prostředí, protože to je jedna z kvalit Medemovsky vyjímečných filmů. ()
Klíč k finální scéně vidím v boji ženského a mužského principu. Proti emotivnosti a živelnosti Any ( žena jako dárkyně života) stojí muž, sokol z úvodní scény, představitel násilí a sobectví (u kongresmana spojený i s machismem). Tak Ana, jež vstřebala všechny mužm ublížené a ztýrané ženy snad za posledních 1 000 let, učiní (holubičí) gesto vzdoru za všechny ženy, které v ní našly útočiště a dodaly jí vlastní sílu a a sebevědomí. Film nabízí i řadu dalších otázek k zamyšlení, u kterého vás provází skvělý hudební doprovod a celkově chytlavá atmosféra. ()
K zrakům spásy vzhlédněte, kdož se v něze káte; vděčnou mysl prodchnete blahem sudby svaté. Kéž, kdo dobrý, ctít ji zná, sluhy, nás, kéž daří panna, matka, královna, bohyně svou září! /// Příměrem pouhým je pozemské dění; co pomíjivé — zde v skutek se mění; co popsat není lze, jsoucnem tu již; za věčným ženstvím jsme neseni výš. (Johann Wolfgang von Goethe, Faust) ()
Obrovské překvapení a absolutní filmařská špička, tak mě tenhle film dostal.Skvěle vybraná Manuela Vellés, kterou jsem předtím vůbec neznala, zajímavé tajuplné a pro někoho těžko uvěřitelné téma filmu.Pohltí vás to vizuelností, nádhernou hudbou a donutí přemýšlet o všem, co se nás může týkat mezi nebem a zemí. Skvělé a pět hvězd. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (1)
- Tímto filmem se režisér pokusil vymanit z deprese, kterou trpěl po smrti své mladší sestry Any Medem, malířky, která zahynula při autonehodě 28. dubna 2001 na cestě do Zaragozy, kde připravovala výstavu svých obrazů. Tyto její obrazy byly rovněž použity v tomto filmu, který režisér věnoval památce své sestry. Na její počest pojmenoval také svou dceru jménem Ana. (lola3121)
Reklama