Réžia:
Otar IosselianiScenár:
Otar IosselianiKamera:
William LubtchanskyHudba:
Nicholas ZourabichviliHrajú:
Séverin Blanchet, Jacynthe Jacquet, Otar Iosseliani, Lily Lavina, Michel Piccoli, Jean Douchet, Pascal Aubier, Pierre Étaix, Ireneusz Spiewak, John Lvoff (viac)Obsahy(1)
Sesazení z ministerského křesla může přinést netušenou rozkoš z obyčejného života.
Život ministra zemědělství malátně pluje mezi hony se zahraničními delegacemi a nesmyslným úřadováním prokládaným partičkou karet, sklenkou vína nebo vzpíráním. Z letargie ho vyvede až nucený odchod z dobře placeného místa. Jediný předmět, který si s sebou do nového života vezme, je antikvární škrábátko na záda symbolizující jeho dosavadní „aktivitu“. Návrat mezi obyčejné smrtelníky není zprvu jednoduchý, bez peněz, opuštěn milenkou i manželkou, se chystá nastěhovat do starého bytu, jenž se za léta samoty stal ghettem afroamerických imigrantů. Laskavá péče kamarádů z mokré čtvrti, přítelkyň-utěšitelek a obětavé matky – v neodolatelném podání Michela Piccoliho – ho uvede do pravda o nic smysluplnější, ale o to spokojenější existence běžného člověka.
Režisér Iosseliani netíhne k moralismu ani ostré sociální satiře, jeho příběh je hravým zpodobněním marnosti lidského života a zkorumpovanosti politiky na pozadí úchvatně zachyceného francouzského koloritu.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (18)
Svým způsobem velmi nenápadný snímek, ačkoliv se v něm děje spousta zajímavých zvratů. Snad nejpravdivější scénou je ta, kdy si nastupující garnitura sundavá kopretiny ze sak a háže je do koše... kolik že už bylo různých květinových revolucí??? Nakonec stejně všichni skončíme pod mostem, to je jediná jistota tohoto filmu :-) P.S. Zkuste si tipnout, kdo hraje matku hlavního hrdiny... ()
Pan ministr coby příslušník politické elity má jednoduchý život a bez rozpaků si užívá privilegií, které mu jeho postavení umožňuje - náročnou milenkou počínaje a vládní vilou konče. Odborářská demonstrace ale jeho postavením otřese natolik, že se rozumným východiskem jeví demise. Ministr se vrací zpět do rodné čtvrti, zpátky ke kořenům, ke svým přátelům a známým. Paradoxně zjišťuje, že se tady cítí mnohem líp než na prestižním postu. Jestli si někdo myslí, že jsem se právě dopustil spoileru, mýlí se. V případě Iosselianiho snímku nejde v podstatě vůbec o děj, nýbrž o styl, náladu a poetiku. Režisér používá absurdní nadsázku, zalidňuje obraz bizarními postavičkami a používá zvláštní humor, který zdaleka nesedne každému. Mám nicméně pocit, že se Iosseliani někdy ve své poetice utápí a ztrácí klíč k tomu, co chce svým divákům sdělit. Na druhou stranu ale vychází ve srovnání s Havlovým Odcházením, které je tak trochu o tomtéž, v mých očích jako jednoznačný vítěz už proto, že je ve filmovém světě doma, kdežto Havel se nedokázal odprostit od divadelního myšlení. Celkový dojem: 60 %. ()
Střízlivě natočený film v pomalém tempu – náznak politických intrik ze začátku filmu byl vystřídán pozvolným probouzením Vincenta do běžného života, z kterého jakoby ani do vysoké politiky neodešel. Čekal jsem na nějaký vyhrocený konflikt, na okamžik, který dá filmu spád a napětí. Nedočkal jsem se. A tak děj plynul líně, s častým popíjením vína a kořalky, střídáním žen, občasnými tóny klavíru a …. Iosseliniho fascinace zvířaty, francouzským vínem a takřka výtvarným citem dodala filmu jistou zvláštnost. Nejlepší scéna probíhá na úvod filmu - výběr rakví několika starci , nádherné.. Film je ospalou oslavou běžného života a jeho braní plnými doušky, vše pod heslem „poklidný život nadevše“. ()
Poměrně chaotický snímeček (kdo je kdo? jaký má vztah k hlavnímu hrdinovi? co se to právě teď na plátně vlastně děje?) vyprávěný osobitým stylem. Lehké vtipy, které většinou neurazí (pár byste jich sice spíše hledali v lacinějších komediích, ale to odpustíte), dokonce i pár slušných. Zároveň je nutné si zvyknout na určitou nadsázku, která však není předhazována jaksi "okatě", ale tak nějak nenápadně - skoro jsem si až říkal, jestli se nejedná spíše o různé scénáristické "boty", ale ta nadsázka se shodovala s poetikou filmu, takže myslím, že Iosseliani tam skutečně měl to, co tam chtěl mít, ať už to dává jaký chce smysl. S filmem jsem strávil příjemný večer, ale o žádnou pecku se nejedná._______Mimochodem Podzimní zahrady jsou jedním z nejúžasnějších filmů o kouření (podobnou chuť ve mně vyvolal snad jenom Blade Runner a Kafe a cigára .-) ) ()
Otar Iosseliani. Když jdete na jeho film, můžete si být skoro jisti, že se v něm bude hodně pít, hodně kouřit (sám Iosseliani takřka není v záběru bez cigarety), užívat si radostí všednodenního života, zato nějaký děj v tradičním slova smyslu se konat nebude (nedejbože abyste snad čekali dramatické zvraty). Není to pro každého, já to můžu... ()
Reklama