Skins

Skins neukazuje mladé tak jako v jiných seriálech, kde se neustále řeší vztahy, co si na sebe obléct, kdo s kým a různé další zákeřnosti. Skins nabízí tak trochu kontroverzní, ale za to realistický pohled na mládež. Příběh ani děj není nějak složitý. Ukazuje svět mladých takový jaký opravdu je. Na první pohled se může zdát, jakoby nikdo z nich neměl nic lepšího na práci než jen drogy, nikdy nekončící párty či sex. No stačí trochu nakouknout pod pokrývku a ukáže se, že pravda je jiná. Problémy postav jsou reálné a lehce je zpozorujete i mezi lidmi s kterými se běžně vídáte. Ať už jde o pocit osamělosti, vnitřní problémy, různá tajemství, hladání vlastního místa či snaha o začlenění se. Dospívání není vždy procházkou růžovou zahradou a je opravdu těžké najít sám sebe. A o tom Skins jsou. Seriál nám neukazuje pouze pěkné chvíle plné štěstí a radosti, ale i ty ošklivé a nelítostné stránky života. Postavy, stejně tak jako děj, působí skutečně a člověka si rychle získají. Každý z nich má nějaké problémy, i když se tak na první pohled vůbec nemusí zdát. Každá z generací je něčím jedinečná a odlišná od těch ostatních. Nikdo není stejný, a každou generaci tak tvoří směsice různorodých charakterů. To máme 6 sérií, ve kterých se nám představily tři různé generace. A potom poslední 7. sérii, kde se vrátili 3 postavy typické pro svoje generace. Seriál Skins si na nic nehraje, nic přepřikrášluje. Je realistický, otevřený a vmnoha směrech i vulgární a právě tím, si podle mého dokázal získat tolik příznivců. Co se týká oblíbené generace, tak tou je a vždy pro mě bude 2. generace. Pokaždé se mi stalo, že jsem minimálně jednu postavu v každé generaci nějakým způsobem nemusela, ale v této se mi to nestalo ani zdaleka; všichni jsou tam buďto tak roztomile naivní, přiblblí a nebo úžasní. V mém srdci jediné místo patří jedné postavě a tou je Cook. Dost zvláštní osobnost, která má v sobě nejen kus nenapravitelného devianta, ale také lásku, radost, soucit a pochopení, které střídá bolest a utrpení. Cook je podle mého jedna z mála skvěle napsaných postav a to hlavně proto, že člověk ani nemusí nic moc vymýšlet, ale pouze stačí čerpat z reality každodenního krutého života jednoho životu napospas odsouzeného teenagera. - "Nothing good ever stays with me, absolutely nothing." (09.04.2017)

Tak mám za sebou čtvrtou řadu... dvě generace teenagerů z Bristolu prošlo mým životem a já můžu s klidným srdcem říct, že jsem je rád poznal. Všechny... A jak to tak bývá i v obyčejnym životě.. měl jsem pár favoritů, kteří mě zajímali krapet víc a jejich životní příběh jsem sledoval pozorněji... z první generace chci určitě zmínit trojici Cassie, Sida a Chrise... všechno do posledního detailu dokonale napsaný postavy, který prošly největším vývojem za ty dvě sezóny.. vidět je se smát.. brečet.. prožívat životní pády a stoupání.. je jako sledovat vlastní děti, jak vám rostou před očima.. o to víc zamrzí otevřenej konec.. kterej ale nechává prostor naší fantazii. Postupem času to vítám..:) Ve druhý sérii jsem měl od začátku jasnou favoritku v Naomi.. věděl jsem, že v tý holce něco je.. a nespletl jsem se. I když druhá generace... která je značně slabší, avšak ne nekoukatelná.. soupeří s tím, že se jeden k druhýmu chová jako kretén... u všech se jejich chování dá pochopit. Jsou prostě jako my. Pokud překousnete pomalejší rozjezd a najdete si na každým to, co vás přinutí jeho příběh sledovat.. jste na dobrý cestě, aby ve vás "Papírky" hodně dlouho zůstaly... První generace: 100%,,, Druhá generace: 75% + 5 bonusovejch procent za Naomi..:) Třetí generaci radši nehodnotim.. neměl jsem sílu to dokoukat.. (26.02.2011)

1&2 sezona: inteligentní, originální, reálný... tolik různých emocí jsem v těch dvou dnech, co jsem na to bez přestávky koukala (nemohla jsem přestat), snad nikdy nezažila. Perfektní ve všech směrech, ještě se mi nestalo, že by mi některé postavy tak moc chyběli. SKINS PARTY HARD. 3&4 sezona: možná bych mohla taktně mlčet... Kdyby to byl samostatný seriál, tak by to byl takový slušný průměr, trochu víc přtažený za vlasy, ale dalo by se to vystát. Jenže jelikož to sdílí onen osudový název Skins, tak se to řadí do normálního odpadu. A všechny ty charaktery bych nechala shořet v pekle, fakt jsem je nenáviděla (kromě JJ) a smrt jsem přála úplně všem. Takže jsem jakoby dočasně oslepla a ohluchla a Skins pro mě skončili druhou sérií. It's a wild word! (22.11.2009)

Napadá mě jediný slovo: síla. Tenhle seriál totiž fakt provází síla: silný herecký výkony, silnej scénář s pěkně potměšilejma zvratama (když to vypadá, že jde všechno k lepšímu, posere se všechno, co dosud fungovalo) a parádní nepopíková hudba. Prostě nářez, nezbývá než si zanotovat lalalala a dumat nad tím, jak má někdo podělanou pubertu. (22.12.2010)