Orel kontra žralok

Strašné zklamání. Film, který jde podle mě zcela vědomě ve stopách Napoleon Dynamita, ale není ani zdaleka tak vtipnej, snaží se být milej, ale nemá tak sympatické herecké obsazení (hlavní hrdinka se pořád nepříjemně šklebí) a má fakt příšernej příběh! Chtěl by být komickej, ale neni, prostě tam snad neni jedinej vtip, u kterého bych se zasmál! (Jo, vlastně jo, to s tim počítačovym hackerem - takže jsem se zasmál jednou za film). Ale jinak podprůměr a není to tim, že bych nedokázal zkousnout nezávislej / ujetej film. Má to jen 84 minut, ale duševně mi to sebralo tak 4 hodiny času... Zdejších 72% (podle 159 lidí) je nesmyslně nadsazených. (03.08.2009)

Tímhle filmem jsem se opravdu protrápil. Nevylučuju, že ústřední dvojice looserů se obyčejným mladým lidem ve skutečnosti podobá mnohem více, než 99 procent filmových postav, já jsem je ale měl za totální, nepřesvědčivé, nereálné, skrz na skrz podivné mimoně, ze kterých mi vůbec nebylo dobře. Oddechnout jsem si od nich mohl při pohledu na dalších dvacet podobných ichtylů. Nebo mě z té všudypřítomné podivnosti mohl vytrhnout neméně bizarní animák o jablíčku a ohryzku. Závěrečné titulky už hodně dlouho nechutnaly tak sladce. Režisér Waititi se jistě projevil jako netradiční tvůrce, nemůžu se ovšem zbavit dojmu, že to bylo na můj úkor- v podstatě se na to nedalo koukat, o nějakém požitku nebo radosti nemá vůbec smysl mluvit. (16.03.2018)

Strašně mě štve americká indie scéna s kreslenými titulky a ruční kamerou zachycující život na předměstí (viz Juno), tohle je ale jiné kafe ... Ve své podstatě jednoduchoučký film o několika zvláštních až lehce retardovaných lidičkách, dokonale suchý humor místy přerůstající do potrhlého dadaismu, slunce, seno a pár kiwíků. Krása. (18.03.2009)

S tímhle zvířecím duelem mám podobný problém jako s Taikovým Jojem/Jojoem. Na to, aby mě dění na plátně opravdu emočně zasáhlo (a munici na to oba filmy mají), odvádí Taika mou pozornost bizarními situacemi a postavičkami, které jsou na hranici uvěřitelnosti. A u Orla kontra žraloka stačilo málo. Jít do traumat téhle divné rodiny dřív a hlouběji, víc si připravit a podložit posun hlavních postav a míň se soustředit na absurdní humor. Jemaina miluju dlouhodobě, ale těžko mu pak věřím hluboké emoce, když se většinu času chová jako idiot (myšleno medicínsky), který by měl být v ideálním případě nesvéprávný. Z těchto důvodů i potenciálně tak silný, vtipný a očišťující momenty, jako je napadení vozíčkáře, vyzní jenom na půl. Škoda, potenciál to má velký. Nakonec je to ale jenom nadprůměrná dramedie o tom, že i divný a dementní a zlí lidi mají nárok na lásku. Tři nahnilý jablka, který jsou skoro čtyři....ale fakt těsně. (26.08.2021)

U Boy jsem, si posteskl, že by bylo lepší, aby do nejvíc zasahovala tvrdost reality. Tuhle potřebu už měl ale Waititi zjevně dávno vyřešenou. Film, který začíná jako nenápadná romantická komedie typu Napoleon Dynamit postupně odkrývá další a další vrstvy komplexů a vnitřní tísně, který musí nevyhnutelně skončit potupným soubojem s invalidou - trochu mě mrzí, že to nakonec ucukne opět k nějaké naději, ale chápu, že Waititi chce ke konci navodit pozitivní emoci. (01.05.2018)