Obsahy(1)
Příběh o tom, jak probíhala volba ponocného v obci Honice, se mohl stát před více než 150 lety. Ale v Čechách se mu jistě budeme smát i za dalších 150 let, i když už místo krojů budeme nosit třeba stříbřité kombinézy a na hlavě tykadla. Tak věrně se Ladislavu Stroupežnickému podařilo vystihnout, jak to u nás doma s naším veřejným životem vypadá a jaká je naše národní povaha. Poprvé se Naši furianti hráli na Národním divadle v roce 1887 a hned vzbudili rozruch příliš jadrnou mluvou. A proto už další repríza byla o hodně umírněnější. Původní text se bohužel nezachoval. Jistě by bylo zajímavé, nakolik by se muselo škrtat i dnes. Obliba díla stoupala na Národním divadle sice pomalu, ale jistě, až se z této komedie stal skutečný český divadelní bestseller. Každá generace má ty svoje se svými zvláštnostmi a jemnými odchylkami, každá inscenace vypovídá něco jiného o své době a svých tvůrcích. Tou předposlední, skutečně revoluční, a diváky milovanou, byli Naši furianti Miroslava Macháčka z konce 70. let, kteří opustili do té doby dodržovanou folklorní inscenační tradici. Autorem posledního nastudování z roku 2004 je režisér Jan Antonín Pitínský. Vytvořil mnohovrstevnatou fresku ze života, plnou nejen humoru a ironie, ale i lidského porozumění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
(shlédnuto v říjnu 2014 v Národním divadle) Záznam se od skutečného živého divadla podle různých úryvků, co jsem si pustila, docela liší. Herci už za ta léta své role vyšperkovali a i když jsem se ze začátku ve všem špatně orientovala a jedna pasáž, kde děda dlouze vykládá příběh, jak dělal panského kočího, mě málem uspala, hereckého výkony - zejména Honzy Dolanského a Hartla byly perfektní a jenom lituju, že jsme seděli tak moc vysoko a daleko. P.S. příště si nesmím zapomenout dalekohled! :-D 75% ()
Ten příběh je až neuvěřitelný. Ani se mi nechce věřit, že to Stroupežnický napsal před 150 lety. Skvěle vystihl mentalitu českého človíčka. A ještě víc je neuvěřitelné, že se ten český človíček za víc než 150 let prakticky nezměnil. Ale alespoň něco pozitivního, ani ti herci se moc nezměnili. Pořád jsou stále dobří. ()
V televizi téměř strhující, na divadle musí být představení ještě minimálně o 80% lepší. Velká chvála pro mlaďochy Dolanského, Rašilova a mýho oblíbenýho pana Švehlíka (mimochodem v divadelním "Rozmarném létu" byl až k posrání skvělej). Veeeliká lahůdka. A nebejt tý podivný parodický forbíny před koncem, která to celý už moc shodí, dal bych plný počet. ()
Zatímco Macháčkovi Furianti byli takoví člověčí, Pitínský se vydal o poznání stylizovanější cestou - a zatímco v divadle, s odstupem několika řad a orchestřiště nadsazené herecké výkony fungovat mohou (a vcelku fungují), televizní záznam se spoustou detailů jim vůbec nesvědčí. Ale i s oním odstupem v divadle bylo tak nějak zřejmé, že méně uřvanosti by inscenaci jen a jen slušelo ... Rozhodně to ale není žádná ostuda - jde o zcela kompetentně provedenou klasiku, s řadou velice schopných herců. Jenže na legendární Macháčkovu inscenaci, po všech stránkách vyrovnanou a kompaktní, zkrátka nedosahuje ani zdaleka. ()
Samotné představení za 3, ale to mizerné ozvučení TV přenosu to ještě sráží. Srovnání klasické české hry s těmi světovými nedopadá příliš šťastně. Milý J.A.P. Vaši Naši Furianti mi můžou ... chělo se mi napsat po zhlédnutí této inscence. Tohle že je to nejlepší na co se naše současné herecké generace zmůžou? Doufám, že ne. ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Reklama