Recenzie (1)
Na počátku bylo slovo a na konci je reklama, která má poslední slovo. Modernistická tíseň všech existencialismů a absurdních dramat, totiž úzkost z rozpadu vzájemné komunikace a tím i ztráty lidského smyslu, nachází rozhřešení (stává se obsahem média, co přichází po něm, jak se divák dozvídá) v reklamě: v totálním nesmyslném shluku zvuků a skřeků, jež kdysi možná bývaly řečí a hudbou, se může divák v klidu rozpustit, může se nechat pohltit, protože nepotřebuje znát již nic jiného než ono Slovo, které všemu a tím i jemu dá význam. Pepsi Cola, Nescafé Gold Blend - ta poslední a jediná slova, která lidstvu zbyla a kterým rozumí. Autorům filmu se podařilo skvěle skloubit nepochybnou ironii a samoúčelnou zábavnost, kterou tehdejší japonské reklamy pro bílého diváka bezpochyby měly a mají, s významotvornou rovinou, protože jen díky neprostupné japonštině může poselství filmu zaznít tak zřetelně. Jiná věc je kontrapunkt intelektuální interpretace fenoménu reklamy, která se však sama propadá do vizuálního víru obdélníkového média a stává se jeho bezmocnou potravou. ()