Electroma

Je to film pro VELMI trpělivého diváka, který se chce spíše kochat zajímavými obrazy a hudbou (i když to vůbec není "daft punk"). Rozhodně působivá byla scéna kdy jim upadávaly obličeje, to byla pro mě nádherná ukázka emocí beze slov... a bez obličeje!!!:)) Způsob jakým proměnily poušť v ženské tělo, kdy kamera se blíží od pat výš a končí to ... no...přesně tam:)) byl fakt kouzelný ještě v doprovodu té nevinné hudby. Ale konec na mě hodně zapůsobil... Je to opět film, jehož kvalitu plně oceníte až po jeho skončení... (26.12.2011)

Zajímavě vyvážený film. Příběh docela jednoduchý, ovšem velmi silně emotivně působí na diváka. Děj se poměrně vleče, ale na druhou stranu do nás pumpuje dokonalé záběry ještě lepší kamerou. Největší filmařský kumšt celého filmu je rozhodně cesta pouští a psychické zhroucení, kde je tento smutný prvek doslova rozpálen dech beroucím záběrem na hořící postavu. Znamenitý kus práce! (02.11.2009)

Pár metalických robotů v černé kůži se marně snaží přiblížit ideálu lidství, aby je následný neúspěch vrhl do ještě větších depresí. Zabírají je zpomalené hypnotické záběry podkreslené (jen v jednom místě rušivými) písněmi. Působivých scén je hned několik. Hned úvod s kůl týpky v kůl autě za zvuku kůl hudby. Černo-bílá kontrastní scéna z fabriky na lidské tváře. Útěk před lynčujícím davem a následná emotivní scéna ztraceného snu doslova v hajzlu. Putování ústředního páru pouští. Funkce čudlíku na zádech... A hlavně závěrečné vznícení, evokující myšlenku, že jen duševní tíseň je důvod pro ukončení existence. Pánové z Daft Punk, máte můj respekt! (06.12.2009)

Wow! Jednoduchý příběh, silně k zamyšlení, emotivní, trochu vleklý... ale ty záběry!!! Scény v laboratoři a oheň na poušti jsou geniální. Co záběr, to obraz. Nestydím se říct, že i přes absenci vlastní hudby to byli typičtí DAFT PUNK. A pokud jsem z titulků správně pochopil, že Bangalter stál za kamerou - pak VELKÝ RESPEKT! (22.10.2009)

Velice zvláštní film, který ale dokázal z autorů udělat středobod vesmíru, co se hudební a nyní už i filmové branže týče. Daft Punk nikdy nebyl obyčejný projekt, a už vůbec ne průměrný. Od začátku dokázali tvořit hity, které se nikdy nezapomněly a hrají se dodnes. Krom toho už mají za sebou hodinový videoklip k jejich albu Discovery s názvem Interstella 5555 a již v té době z nich dokázal udělat něco víc, než běžně kapely jsou. Thomas Bangalter a Guy Manuel De Homem-Christo se drželi vždy stranou, jak je tomu podobně i v tomto velice zvláštním filmu, který pozadím neskutečně připomíná Tarkovskiho Stalker, ale celkově překopává onu myšlenku robotizace do absolutně počáteční myšlenky. Škoda jen, že v půlce, jak tu řada lidí píše, se toho všeho divák přejí, a přestává ho i samotný příběh bavit. On je možná problém v tom, že se v něm už nic moc neděje a všechno rozlomí až konec. Krom toho samotná hudba mohla být o moc lepší, netvrdím, že se nesnaží o zakomponování westernových vsuvek, ale i tak dokáže překvapit, na jejich styl určitě. Nejspíš z toho žádný soundtrack nebude. Hladina decibelů mi totiž občas přetekla přes repráky a ty chvílemi nevěděly, zdali se nerozlomí vejpůl. Electroma přesto zůstává zvláštním bodem, velice hodnotným, z určitého hlediska, který minimálně pro skalní příznivce bude takovým malým výletem do neznáma. (13.12.2007)