2:37

Sure, we think we have family and friends. But when stuff happens...when really serious stuff happens...you just feel so alone. And you can't tell people. I mean, they'll probably listen. But they don't know everything. In fact, they don't know anything. There's just...some stuff you can't share. So, what do you do then? (24.08.2011)

Nevím no..mám rád mozaikové příběhy, ale.. Což o to, charaktery jednotlivých postav jsou vykresleny velmi citlivě a realisticky, ale co na mě působilo, až příliš přehnaně, že tolik "zvláštních" problematických charakterů se zrodilo na jednom místě a navíc jejich osudy byly místy zbytečně, až nuceně propletené- 1) sourozenci trpící pod despotickým otcem (ona- citlivka, on- intelektuál), navíc i mezi nimy je jistá bariéra, 2) místní "loser", snílek a kluk trpící nepříjemným zdravotním handicapem, 3) gay a fetka v jednom, 4) místní školní hvězda, frajírek a??, 5) nesmí chybět "hloupá" barbie. Tak osudy těchto šesti středoškoláků sledujete, snažíte se jim dostat pod kůži, pochopit jejich pocity a myšlení a najednou BUM.. přijde závěrečná drsná pointa, ke které, (díky začátku filmu) a zamčeným dveřím toalety celý film směřuje a vy zjistíte, že vlastně o charakteru, který vás nejvíce zajímá, nevíte zhola nic:( Škoda, ne vše, co se snaží být šokující, nakonec šokující je a ona zamotanost celého příběhu, nakonec přijde vniveč. Nedotažený potenciál u zajisté silného příběhu. 60%. (20.03.2010)

Priznám sa, že od začiatku som začala typovať, kto to bol a veru uhádnuť sa mi nepodarilo. Práve preto som v závere zostala takmer v nemom úžase nad precíznosťou, s ktorou tvorcovia spracovali tento jednoduchý príbeh. Práve v závere mi totiž došlo, že vlastne nezáleží na obludnosti problému, alebo veľkosti bremena , ktoré so sebou nesieme, ale na krehkosti duše a mysle osoby, ktorá ho musí niesť a žiť s ním. Preto zvykneme prehliadať zdanlivo bezstarostných ľudí, utopený vo vlastných problémoch. A potom sa divíme...a pýtame sa prečo, veď sa zdalo byť všetko v pohode...a nebolo! (05.09.2014)

To byla slušná depka, ještě když to vychází ze skutečných událostí. Líbilo se mi že scény jsou udělaný jako ve filmech Quentina Tarantina, jak scény hezky na sebe navazujou co se stalo předtim, to bylo skvělý. Dobrá kamera a atmosféra. No a ten konec mě teda dostal, udělalo se mi i trochu špatně :D Což se mi vůbec u hororů kde je hodně gore a stříká krev z těl obětí - Nestává :D Tohle na mě zapůsobilo dost. Bylo to skvěle udělaný ta sebevražda a té holky mi bylo líto. Divim se že režisér Murali K. Thalluri už nic pak dalšího nenatočil, svůj první film natočil výborně. (16.12.2020)

Popravdě řečeno, žádné velké emoce ve mně film nevyvolal. Na to je tam až příliš mnoho klišé. Od šikany, nepochopení, namachrovaných frajírků až po homusexualitu a znásilnění. Těch problémů je na jednu školu a na jeden den až příliš. Na nejdůležitější otázku ''Kdo?'', kterou jsem si kladla po celou dobu filmu, se mi taky nedostala příliš uspokojivá odpověď. Chápu, že každý má svou hranici někde jinde a každý své problémy řeší jinak.. ale tady se mi empatie vyhnula velkým obloukem. Plusem zůstává zajímavý styl, který se střídá s osobními zpovědi, díky kterým po stopadésáté zjišťujeme, že dospívání vůbec není lehké. Ale o tom už ví každý z nás. (07.08.2013)