Réžia:
Bohdan SlámaScenár:
Bohdan SlámaKamera:
Diviš MarekHudba:
Vypsaná fiXaHrajú:
Jaroslav Plesl, Aňa Geislerová, Marek Šácha, Anička Bubeníková, Karel Roden, Klára Melíšková, Igor Chmela, Jiří Mádl, Miroslav Sabadin, Kateřina Jandáčková (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Kolik sluncí je třeba, abychom byli šťastní? Příběh rodiny a jejích přátel z menšího města vypráví o touze proměnit svůj život k lepšímu, ale také o tom, jak často jsou děti ovlivňovány přešlapy svých rodičů. Téměř čtyřicetiletý, ale pubertou doposud zmítaný otec od rodiny Jára (Jaroslav Plesl) se stále nepoučil z vlastních chyb a jeho úlety s sebou přinášejí komické momenty. S partnerkou Janou (Anna Geislerová) vychovávají dvě děti. Starší z nich je dospívající syn z Járova prvního manželství Véna (Marek Šácha), který v příběhu sehraje klíčovou roli po boku staršího kamaráda, punkáče Jerryho (Jiří Mádl). Jana prožívá krizi v manželství, ta vyvrcholí v momentě, kdy Járu vyhodí z práce a ona si najde milence (Igor Chmela). Lavinu nečekaných událostí z povzdálí sleduje a možná nakonec ovlivní místní guru Karel, jehož ztvárnil v nezvyklé herecké poloze Karel Roden. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (6)
Recenzie (465)
Film o obyčejných lidech, pro obyčejné lidi.Dlouho jsem neviděl tak upřímný pohled režiséra, pochopení a tak silnou charakteristiku postav.Bohdan si na nic nehraje, film je to opravdu divácky hodně nevděčný, protože si na nic nehraje, nelže nám, ukazuje nám čistou pravdu a v tom Slámu oceňuji především.Dnešní doba je umělá, každej ze sebe dělá něco víc než je.Já se s postavami stotožnil, protože je o nás, obyčejných lidech ze střední a nižší vrstvy, kteři bojují s každodením světem kolem sebe a zoufale hledají to svoje štěstí.Nestává se často, aby někdo zastínil Karla Rodena, ale tady byl Jarda Plesl naprosto famózní a v nějakém komentu jsem četl, že kdyby si role vyměnili, bylo by to lepší, nebylo.Roden je silný element a vedle dalšího silného elementu Geislerové by působil rušivě, kdežto Plesl se role "slabocha" hodil geniálně.Film mě hodně chytil a upřímně Bohdane, je hodně...hodně depresivní.Některé scény měli neskutečnou sílu i když se opět trochu "vlekl" střed filmu.Konec byl dokonalý a Sláma je určitě jedním z nejlepších českých režisérů a i když natočil film divácky nevděčně, já mu za to moc děkuji a k tomu, co je v tomhle státě k dostání, jsou filmy Bohdana Slámy ojedinělým a důležitým prvkem naší kinematografie.Film byl nominován na 12 Českých Lvů, ovšem musí se uznat, že všechny po právu sebralo Ve Stínu, které je silné, nekýčovité a zároveň divácky vděčné.Bohdanův film je silný, nekýčovitý, ale strašně divácky těžký a depresivní.Nechal ve mě silné pocity, ale je mi po něm smutno a Rodena bylo málo, malinko.Jirka Mádl se pro hraní narodil.V tomhle ( a nejenom tomhle roce ) se jedná ovšem o nadprůměrné dílo, které si zaslouží respekt a pochopení.Pochopil jsem tak na třičtvrtě cesty.....75%.A ono to vlastně není depresivní....jen upřímné :) ()
Po čertech depresivní film absorbující snad všechny civilizační tragédie dnešní doby jako jsou chlast, drogy, nevěra, nezaměstnanost, společenské zařazení, odcizení a mnoho dalších, propojené do tak bezvýchodného kruhu až to nahání strach. Přestože je česko(slovenská) filmová produkce na filmy podobného ražení poměrně zatížená a ve všech směrech talentovaná, tenhle snímek vyniká především pocitem neodbytné povědomosti, kdy vás od podobného průseru dělil jen kousek a proto si dobře uvědomujete závažnost celého tématického celku. Silná a sugestivní záležitost! ()
Výtečná kamera Diviše Marka a… víc nic. Bohdan Sláma tentokrát nepřišel s postavami, s nimiž by se dalo soucítit ani jim porozumět či s příběhem, který by se dal prožít. Ve Slámových filmech je zvykem, že postavy mají těžký životní splín, doteď se ho ale přeci jen navzdory všem nejistotám a téměř jistému neúspěchu snažili nějakým způsobem překonat. Pokud tak charaktery ve Čtyřech sluncích neměli činit pro sebe a své blízké, tak aspoň pro diváka, který tak bohužel musí sledovat jakési příběhové torzo a tedy víceméně sled nahodilých situací. Cesty nikam nevedou – a to nemluvím o vyjádření filmu, film skutečně nikam dramaturgicky nemíří. Charaktery ve Čtyřech sluncích se totiž už nesnaží vůbec o nic a ve své zoufalosti, naříkání a chcípáctví je jim vlastně dobře. V momentě, kdy by se postavy měli pomalu vzchopit a postavit se své životní bídě a divák by se měl vynořit z bahna spolu s nimi, se postavy jen v nekonečném kruhu upínají k marným nadějím a falešným znamením shůry. Sami v sobě přitom dobře vědí, co jejich jednání znamená a kam je dovede. Vzhledem k tomu, že Sláma své hrdiny v jejich moření podporuje, chápe je a akceptuje jejich životní postoj jako správný (Proč? Protože chybovat je lidské?), přijdou mi postavy i vyznění snímku patetické a zaslepené. Většina postav je sice obdařena silným motivem/životním údělem/kletbou, jež je po celý život provází (někdo nemůže mít děti, někdo nepoznal otce, snad každý někoho ztratil), ale divák z něj má šanci vidět bohužel jen ten silný klimax. Ve Slámově případě scénu, která tzv. „vše rozsekne“. Dosud nejednoznačné chování postavy nabude kontur a divák skrze prosté sdělení o minulosti a nitru postavy najednou chápe její předchozí jednání a postoje. Bohužel, ač Diviš Marek ví, kdy má jít s kamerou blíž a o který záchvěv herecké akce či dialog nesmí přijít, opět vinou scenáristické práce ta scéna postrádá onen náboj. Pro tento zásadní moment nikdy není připravena půda, nejsme s postavou dostatečně seznámení ani sžiti. Správně bychom se o ní měli zajímat a znát ji natolik, abychom si vlastně uvědomili, že na tuto scénu jsme po celou dobu čekali. Takhle Čtyři slunce bohužel vystavěná nejsou a všechno to zásadní, tolik potlačované a nyní vyřčené „Já už nemůžu!“ a „Jsem na dně, protože mě pořád trápí….“ tak vyznívá z úst herců nepřesvědčivě. Nejvíce na to doplácí Aňa Geislerová, jež vyfasovala takové scény hned tři a ač je jako vždy herecky silná, neměla dostatečnou podporu ze strany scenáristy a režiséra. Karel Roden snad nehrál obyčejnější a nezajímavější postavu než je nudný a jaksi podivně prázdný podivín Karel, podstatou a smyslem jeho přítomnosti (stejně jako u několika dalších postav) se snad ani nechci zabývat. Zbývá přičíst bod k dobru za alespoň jednu neopomenutou vzniklou a rozehranou prekérní situaci (scéna snídaně, kdy postavy Ani marně pátrá po zmizelé tisícovce) a velký černý puntík za upachtěný závěr. ()
,,JÁ JSEM TO ASI VŠECHNO POSRALA....“ /// Prej se u nás rozpadá víc jak půlka vztahů (manželství pičo). Tak je třeba vo tom natočit nějakej film (asi). A tak tady máme Járu, což je pěknej pičus, nešťastnou paničku Janu, synka Vénu, což je zase pěknej spratek, je tu senzibil Karel, kterej není ani tak debil, jako blázen, a ještě pár postav, vo kterejch si můžete přečíst jinde. A všichni (i ti druzí) čekaj (jo, čekaj) na štěstí. No a místo štěstí - (správně, ti moudřejší tušej…) PRD! (řekl bych hovno, ale ty prej nosej štěstí…) A tak se tam hezky babraj v těch svejch sračkách, místo naděje jen další průser, místo slunce mraky, a zrazujou ty, kteří je ještě maj rádi. (ty krávo, to je optimismu…) Ne, Poupata byly depresivnější. Tady prostě nevím, co mi jako film o životem zmítaných nešťastnících má dát. Pro koho je? Pro lidi co žijou v depce ze vztahu a přemejšlej, jestli skočit? Pro vyřechtanýho milionáře, aby mrknul do akvakárka, co tam dneska zas ty socky vyváděj? Nebo pro publikum, který chce vidět, jestli jsme zase o kousek dál? (soráč, ale nejsme!) Dovedete si představit třeba Poláky jak čuměj na takovejhle film …(mrkli na Růžu a teď prej něco českýho na spravení nálady…)? (Já jo, ale na jejich reakci mi fantasie nestačí!) Aspoň že ten úplnej závěr se povedl, ale jinak – tyhle slunce pro MOJI radost nesvítěj. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vobčas mi zavolá. (Kdo? Mistr přece. Hovno z fabriky – MISTR! A chce abych za ním jel. Kam? To nevím.) 2.) Chcu zjistit, jestli ještě nejsu mrtvej. (po 20ti letech manželství? Hmm, co chceš slyšet…?) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
62% celkem zábavná nenudící sociální sonda se spoustou vtípků, někdy bohužel na účet toho, aby člověk mohl brát film vážně (postavy se tím chovají nevěrohodně) s naprosto šílenou závěrečnou scénou, která vypadá jak nastřižená z České sody a sráží film někam do skupiny odpadu. nejlepší je odejít z kina těsně před koncem. ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (10)
- Snímek se natáčel převážně v jihočeských Mirotcích, které už za sebou mají bohatou filmovou historii. V šedesátých letech se zde natáčel film nové vlny Intimní osvětlení (1965). Scéna z 50. minuty na benzinové pumpě se natáčela pod Červeným vrchem u Loun, v pozadí je vidět rozhledna Stříbrník a hory Oblík a Raná. Scény z pouti Járy (Jaroslav Plesl) a Karla (Karel Roden) se natáčely v okolí Loun a v Mostě. Místo, kde se Karel rozhodl odbočit k domnělému cíli své cesty, je ve skutečnosti odbočka do pole na silnici z Břvan do Počerad (v pozadí je vidět počeradská elektrárna), kde se však žádná zahrádkářská kolonie nenachází. (272827)
- Režisér Bohdan Sláma chtěl původně do role Járy (Jaroslav Plesl) obsadit Michala Mareda. (Fenk)
- Při příležitosti uvedení filmu vydala pardubická kapela Vypsaná fixa desku s hudbou, vytvořenou pro tento film. (Poza)
Reklama