Džarinko Čie

Takahata Isao, autor komorních šperků jako Hrob světlušek, Střípky minulosti, pre-Ghibliovské seriály... a tato prvoplánová podivnost? Nečekejte ani nádech Ghibliovské poetiky, vtipnost spočívá v tom, kdo dostane do hlavy klackem či pěstí. Děvčátko Čie (tak osmileté) sice spratek je, ale nemá na vybranou -- a ještě větší spratci jsou všichni okolo, počínaje rodinou, přes sousedskou jakuzu po spolužáky a učitele. O kocourech nemluvě. Mimochodem, tam, kde je Miyazaki pedofil vyžívající se v dlouhých záběrech na kalhotky holčiček cca 4 - 12 letých, tam je Takahata úchyl fixovaný na zvířecí přirození. Chápu, že to zní divně, nicméně fakta hovoří. Pom Poko (1994) vypráví ohromující příběh tanuků (psík mývalovitý)... a jejich hlavního nástroje čar, jejich šourku. Zde jde o kočičí varlata, která jsou dokonce později exhumována (zoofilní nekrofilie). No nic, jiný kraj, jiný mrav :-) (06.09.2008)