Malé deti

Tak výborně vykreslený příběh se jen tak nevidí. Sledujeme osudy několika postav, které se různě vzájemně prolínají, film nás ale nutí o osudu každé z nich přemýšlet, chápeme jejich pocity, myšlenky i to, co dělají, přičemž je nám jasné, že je jen těžko můžeme jakkoliv soudit. A tak je to přesně v životě, nic není černobílé a často nevíme, na čí straně stát, protože obě vám přijdou sympatické, nebo právě naopak. Oceňuju, že se režisérovi podařilo linku příběhu i moji pozornost udržet až do úplného konce - v tom mu také pomáhaly skvělé herecké výkony Kate Winslet, Patricka Wilsona, Jennifer Connelly a mnohých dalších. Jediné, co mě dost rušilo, bylo průvodní slovo, objevující se ve velké části filmu, které sice sdělovalo mnoho důležitých myšlenek, ale myslím si, že by divák byl schopen na ně jednoduše přijít sám. (16.08.2010)

Jsem spíš lehce zklamaný. Jména Winslet a Connelly mě spolehlivě nalákaly do kina, ale výraznou roli má ve filmu jen první ze zmíněných hereček. Nekoná se tedy žádný milostný trojúhelník, jak by mohly napovídat některé reklamní slogany, ústřední dějovou linií filmu je skrývaný vztah dvou svým způsobem osamělých lidí, kteří nejsou tak úplně spokojeni ve svých manželstvích, tedy Sarah a Brada. Bradova manželka Kathy (hraná právě Connellyovou) dostává vyloženě minimální prostor. Začátek mě nadchl (stejně jako extradiegetický, "knižní" vypravěč, který se kdovíproč vzápětí vytratil), poté se film začal natahovat, aby nějak nabral přehnaných 130 minut a silný závěr sice mnohé zachránil, ale neobohatil film o nic výjimečného, což je asi největší problém, který s ním osobně mám. Kate mě jako obvykle nezklamala a Jennifer to zas aspoň hromsky slušelo... 60% (24.04.2007)

Vztahové drama, které se nakonec odvíjí zcela jinak, než by se podle různých plakátů a popisků mohlo zdát. Není to jen o dvojici osamělých rodičů, kteří spolu podvádějí své zákonné partnery, ale je to spíše takový komplexní pohled na předměstský život, kde má každá postava (jakkoli se ze začátku může zdát nadbytečná) své pevné místo. Ačkoli se všechno nakonec dobře doplňuje, filmu by možná prospělo zkrácení či urychlení některých linií a více prostoru by si zasloužila ústřední dvojice, jejíž vztah se ke konci poměrně upozaďuje (ale to je pouze z hlediska mé osobní sympatie k těmto výborně napsaným postavám). Samotný závěr je pak možná trochu zvláštní, ale rozhodně působivý. (20.06.2007)

Little Children tematizují zlatou klec na předměstí místy humorným, místy ale bolavě mrazivým způsobem. Jde o film lehounce americkokrásoidní, ale zásadnější téma než mimomanželská vášeň a úniky před sterotypem nabízí motiv svobodné volby. Jak přehodit výhybku na jinou kolej, když ta stará nám už nabízí jen zvětralý zvyk? Velké tragédie pedofila a jeho honce nepřebíjejí všední zoufalou každodennost hlavních hrdinů, nesnesitelnou lehkost bytí s vlastními potomky a vlastními myšlenkami. Podvědomou touhu po změně probudí polibek jako zakletou princeznu. A ukazuje se, že utrpení může mít tisíc tváří a ty tiše neokázalé nemusí být nutně snesitelnější. Kate Winslet vtiskla své postavě zoufalý půvab a přímou odhodlanost (některé její manévry mi vehnaly červánky do tváří proti mé vůli), zatímco hlavní tápající mužská postava má nejen dokonale ploché břicho, ale i plochý charakter. Závěrečný twist a rádoby osudová náhoda, která motivace postav převrátí vzhůru nohama a z promyšleného elaborátu je maďarský guláš, sráží hodnocení na 8/10. (22.04.2007)

„Upřímný smích má za cíl skrýt pocit sklíčenosti“ Na americkém předměstí se dějí všelijaké věci. Ty nejzajímavější uvnitř domů, v zavřených pokojích, kam nemají přístup zvídaví sousedé a mnohdy ani členové rodiny. Každý skrýváme nějaké tajemství – je stoprocentní upřímnost nejvhodnější cestou, kterak uchovat idylický vztah? Nejspíš ne… Po prvních minutách jsem začal mít obavy, že tvůrci příliš spoléhají na silnou knižní předlohu a film tudíž doplatí na svou literárnost. Využití typicky knižních prvků, z nichž ten nejvýraznější –monolog vypravěče – předžvýkává méně chápavým divákům většinu v díle obsažených myšlenek, ale není na škodu. Vlastně ani nelze hovořit o nějaké podbízivosti, protože konec Malých dětí stejně zanechává většinu nejdůležitějších otázek nezodpovězených. Na přesvědčivosti příběhu tato skutečnost neubírá. Množství fascinujících detailů v pečlivě promyšlené, i když velmi jemné síti vztahů, tužeb a obsesí mi znemožňuje zmiňovat je individuálně, proto bych vyzdvihnul alespoň jeden pomíjivý moment ze závěru filmu. Zaujatý pohled Lucy na svítící pouliční lampu, do níž tvrdohlavě narážejí mouchy ovládané vlastními pudy, s jednoduchostí a věcností takřka geniální shrnuje vše podstatné, co je třeba vědět o životě. Freud by zaplesal radostí. Ač ne zakladatel psychoanalýzy, plesám také. Plesám nad hereckým obsazením, v němž není místa pro slabší článek, plesám nad hudbou Thomase Newmana i kamerou Antonia Calvache a především plesám nad konzistentností a dechberoucí dramatickou výstavbou tohoto dlouhého filmu plného slov. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Shushika, H34D, castor, Madison, meave, flanker.27, Madison mm13, _Irbe_ (25.09.2008)