Babo

Příběh o bláznivém úsměvu? Snad, i tak by se to dalo popsat, nádherný příběh plného dávání sebe a věnování se druhým na úkor sebe sama, proč tohle dokážou jen blázni? Protože nemají pud sebezáchovy a spíše nastaví svá záda noži, než ta vaše. Narozdíl od nás "normálních". Jinak Praha na konci určitě zachvěla mým patriotickým srdcem. 80% (12.04.2010)

Silně sentimentální záležitost o klukovi, který možná nemá rozum, ale za to má obrovské srdce. Pro mě bylo hlavní pointou, že "on byl její starší bratr a ona byla jeho sestra". Tato věta ve mě zanechala nejvíc. Seung-ryong ale ovlivňoval i další životy..léta čekal na kopci na svoji kamarádku a pak odcházel, protože mu to kdysi poručila. No, jestli u tohoto někdo nepustil na konci slzu, tak je z kamene. 4,5* (29.06.2011)

Jedná se o opravdu dojemné drama, smutné, ale přitom milé, tak, jak to umí jen v Jižní Koreji. Film pojednává o bláznovi jménem Sung-ryong, který se po deseti letech čekání setká s bývalou spolužačkou Ji-ho, jež se do něj zamiluje. Dozvídáme se o jeho minulosti, jeho vztahu k mladší sestře, které vadí jeho neustálá péče. Je to jeden z mála filmů, které mne rozbrečely. Pokud máte tu možnost, určitě film zhlédněte, stojí to za to. Nejhezčí byly stejně poslední minuty, které se odehrávaly v Praze :). (24.04.2009)

Korejský pokus o dojemný film se zaostalým hrdinou v centru dění, který kolem sebe šíří radost a i přes svou nízkou inteligenci hluboce zasáhne do životů lidí kolem sebe. V historii již mnohokrát úspěšně realizovaný záměr bohužel zoufale nevyšel. S přibývajícími minutami se postavy přestávají chovat logicky přímo úměrně tomu, jak film ve všech ohledech stále více tlačí na pilu... (11.03.2012)

Asi před měsícem jsem narazil na jihokorejskou filmografii. Byl jsem nadšený. Asie mě uchvátila. Ale zdá se, že jsem se vůčihledně přežral. Ta jedna hvězda není tomuto filmu, je udělená korejské filmografii. Už mě to opravdu nebaví. Návštěva Národního divadla v Praze paní "umělkyní" mě vážně nedojala. Spíše naopak. (26.07.2009)