Žízeň

Proti upírům nic nemam, ale když chtěj ve filmu vystupovat tak ať využívaj svůj potenciál. To úpírský téma v tomhle filmu je úplně zbytečný a bezdůvodný. Celejch osmdesát minut jsem čuměl na nicneříkající slátaninu bez děje. Teprve potom se začalo téma využívat. A to už bylo řekl bych moc pozdě na to, abych přehodnotil situaci. A navíc mi přišlo k smíchu několik věcí např. katolický kněz si nechá píchnout virus, kterej z něho udělá upíra a poté se, coby onen kněz, vydá do temných ulic jako upír (příde mi to prostě hrozně bizarní). Už dlouhou dobu jsem se u filmu nenudil tak jako v tomhle případě. Všechno je to doprovázený hroznou a absolutně nehodící se hudbou a rádoby úžasnou kamerou. Film postrádá dokonce i atmosféru a napětí. Za poslední měsíc jsem viděl asi čtyři filmy asijskýho původu a všechno bylo výborný, ale tady jsem šlápnul fakt hodně mimo. (19.11.2009)

Nádhera. Právě jsem dokoukal skutečné umělecké dílo a konečně mě Japonci nezklamali. Po několika velmi chabých hororech z Japonské produkce (Zmeškaný hovor, Nenávist a další) jsem si sehnal Bakjwi a dostalo se mi opravdu nevšedního filmového zážitku, kde se mísí upíří drama s prvky hororu, romantiky, ale i erotiky a já musím smeknout před mistrem Parkem, protože tohle se jen tak nevidí. Úžasný zážitek! (08.09.2010)

Chan Wook Park navrátil upírům respekt, o který je připravili zubatí „emíci“ ze Stmívání. Jeho Žízeň je filmem hloubavým, racionálním z hlediska přístupu ke zvolenému tématu, psychologicky propracovaným a nabízí opravdu působivý a atmosférický zážitek. Park zůstává věrný své národní kinematografii, a tak je tento snímek prostý žánrových mantinelů, osciluje mezi klasickým hororem (upírské téma, atmosféra), slasherem (obstarávání potravy), psychologickým dramatem (oddaný kněz bojující s pudy), poněkud morbidní romancí (vztah kněze a adoptované dívky) a černou komedií (tradiční Parkův morbidní humor někdy hraničící až s groteskností), přičemž výsledný film je dokonale konsistentní. Parkovi se po skvělé trilogii o pomstě a rádoby indie komedii podařilo vytvořit strhující dekadentní upířinu a já se už nemůžu dočkat, s čím přijde příště. 90% (13.01.2010)

Tohle je vítězství stopáže nad obsahem i formou, protože to je prostě příliš zdlouhavý, přitom potenciál příběhu i temnej styl jakým to je odvyprávěný mohl přinést do upírskýho žánru něco novýho a neokoukanýho, což se vlatně asi i stalo, ale je to tak rozplizlý do 133 minut, že to nedokáže držet atmosféru a rozpadá se to na dobrý pasáže, který baví a na pasáže, u kterých se člověk nudí. (15.11.2009)

Kdybych věděl, že se bude jednat o korejský art, tak bych do toho nešťouchnul ani hráběma. Nicméně v komentech jsem se dočetl, že se jedná o krvavé, originální, místy i vtipné dílko, které přináší do světa upírských filmů nový prvek a že mu snad škodí jen to, že je pomalu odvyprávěné. Takže nejedná, nepřináší, neškodí. Vtip žádný, originalita skrytá, krve málo, nové prvky o které nikdo nestojí a to, že je to pomalu odvyprávěné je úplně jedno. I kdyby to svištělo jak šikanzen, na víc, než 10% by to nedosáhlo. Měl jsem co dělat, abych to dokoukal i se zrychlováním. (23.05.2014)