12:08 na východ od Bukurešti

Film pozoruhodný jak formou, tak zejména obsahem. (I když, jak mi zrovna včera někdo vysvětlil, „v 21. století se už bitvy o formu a obsah nevedou“. Inu, v 21. století se už nedělá leccos.) --- Tak nejprve obsah. Je jím sdělení, že „revoluce“ roku 1989 je z valné části mýtus, vítězství, které si falešně přivlastnili falešní vítězové. Neměli bychom se chlácholit ujištěním, že film je z Rumunska a o Rumunsku. Tam i u nás (a nejen v roce 1989, ale třeba i při vzniku republiky v roce 1918) jacísi aktivní a stateční odpůrci režimu existovali, ale moc se nezhroutila ani tak pod jejich tlakem, jako mnohem spíše díky ztrátě důvěry v její pokračování ze strany těch, kteří dosud byli její oporou. --- A jak divákovi ukázat děravost onoho mýtu? Autor zvolil prostředí šedivého okresního města a studia lokální televizní stanice. Malost a neumětelství jsou všudypřítomné. A právě díky této okolnosti, díky nepřítomnosti mediálních profesionálů, mýtotvůrců moderního věku, mohlo dojít k tomu, že se televizní diskusní pořad trapně rozsypal po několika diváckých telefonátech, které civilně a autenticky odhalily, že v daném městě žádní disidenti nebyli a žádná revoluce se nekonala. --- Film je, pravda, náročnější na pozornost, ale současně velmi zábavný svým záměrným buranstvím a provinčností. Ne náhodou si člověk vzpomene na jiného mýtického velikána, Járu Cimrmana, a kolektiv zanícených vědeckých propagátorů jeho zapomenutého a nezapomenutelného díla. Cítíme, že kdyby Cimrmanů a jiných revolučních hrdinů nebylo, museli bychom si je vymyslet. (03.01.2011)

Jsou filmy, které vypovídají o minulosti a pak jsou filmy, které reflektují současnost. 12:08 Na východ od Bukurešti reflektuje minulost skrze současnost. Jádrem snímku je totiž debata v lokálním televizním studiu na téma rumunské revoluce z prosince 1989, v níž konečně padl Nicolae Ceauşescu. Debata je to ale z mnoha důvodů natolik absurdní, že nakonec vypovídá více o jejích účastnících a rovným dílem také okolnostech, za kterých vzniká. Geniálním tahem je především zpřítomnění studiové kamery, která - vedená rukou diletantského mladíka - provádí chaotická přerámování, nesmyslná přeostřování a nesystematicky skáče mezi detailními a celkovými záběry. Trapnost celé diskuze o tom, zda lidé z provinčního městečka vyběhli demonstrovat před nebo až poté, co Cauşescu rezignovaně odletěl v helikoptéře, se tak odráží v samotné formě snímku a oživuje úmorné handrkování protagonistů. Jak se mimochodem dozvídáme, největší změnou oproti totalitní době je, že "dnes už tolik nesněží". (21.05.2013)

Byla či nebyla u nás revoluce? 1) 31letý režisér, scénárista a koproducent Corneliu Porumboiu se narodil ve východorumunském Vaslui, 70titisícovém městečku velikosti Opavy či Mostu asi 40 km vzdušnou čarou od moldavských hranic. Myšlení obyvatel maloměsta tedy zná dobře, a na filmu je to znát. 2) Filmu porozumí především ti, kteří dobře znají rumunskou mentalitu a poměry uvadajícího socialismu. Být mi dnes 18, polovinu dialogů prostě nepochopím, připadnou mi hloupé, o ničem, lidi jako z panoptika a především žádná akce. 3) Pár "akcí" jsem už zažil a přidaly mi pořádné šrámy na duši. Pár lidí jsem poznal i v mezních životních situacích. Pár měsíců jsem pobyl i v Rumunsku a pár let v reálném socialismu. Věřte mi, moji mladí dosud nezkušení přátelé, že film nepřehání ani trošičku. Naopak bych ocenil minimalismus v dialozích, ději i v hereckých výkonech. 4) Provinční městečko Vaslui vypadá i 16 let po pádu Caucescova režimu, jakoby k žádné změně nedošlo. Otlučené domy, nefungující výtahy, prázdnými ulicemi občas projede osamělá Dacia. Chybí, pravda, všudepřítomná hesla. Řídké připomínky současnosti (jeden mobil v celém snímku nebo dva ojeté západní vozy) působí nepatřičně jakoby z jiného světa. Vlastně se toho moc nezměnilo, zvláště ne v lidských duších. (30.05.2011)

Celovečerní debut Cornelia Porumboia, ověnčený cenou z Cannes, je skutečně hodně originální politickou satirou. Koncepce snímku, kdy rozdělení příběhu do dvou souměrných polovin, dělá formu tak trochu experimentální, přičemž hlavně druhá půle ,,live vysílání" v televizním studiu je skutečně sama originálem. Záměrně nepodařené nájezdy kamery, amatérské moderování i televizní přenos, neúměrně dlouhá stopáž vidlácké talk show atd. daly vzpomenout na dřevní doby porevolučního televizního vysílání i u nás, jak je známe ze začátku 90. let minulého století. Satirický přesah celého vyprávění ale zastiňuje předešlé - je v celkovém marasmu socialistického satelitu vůbec možné najít morálně nepokřiveného hrdinu? Stěží... Podobné filmy: Smrt pana Lazaresca (01.10.2010)

Humorny, avsak horky obrazek toho, nakolik se rumunska mentalita 17 let po revoluci zmenila, ci spisem nezmenila. Po delsi expozici a nekolika scen na ni navazujicich se zbytek filmu (zhruba 2/3) odehrava v televiznim studiu, kde sledujeme nepretrzity zaber tri akteru televizni talkshow na tema "Probehla v prosinci ´89 v Rumunsku revoluce nebo ne?". Tato anotace muze tomu, kdo film nevidel, navodit pocit nudy, opak je vsak pravdou. Divak se nenudi ani minutu, je nucen sledovat a poslouchat kazdou postavu zvlast a pritom vsechny najednou. Mnohokrat je donucen se uprimne od plic zasmat. Autorovi se podarilo natocit hodnotny a vtipny film na vazne tema, jehoz hlavni sila spociva v tom, ze za beznych okolnosti celemu Rumunsku jen pri vysloveni jmena "Ceausescu" tuhne usmev na rtech. (14.07.2006)