Šťastie na dosah

Další imigrant pocítil potřebu vyznat se prostřednictvím filmu ze své lásky k té úžasné zemi, která mu poskytla útočiště. Tentokrát je to Ital Gabriele Muccino a ačkoliv neleze Američanům do jistých partií těla s takovou razancí jako třeba Jim Sheridan s In America, jeho vykřikování „Ameriko, Ameriko, děkuji ti“ je poměrně hlasité a, pokud se nenecháte zcela strhnout dojemností a „pravdivostí“ příběhu, také otravné. Já vůl se strhnout nechal, po cca třiceti minutách jsem zcela vyměknul a dále již nebyl schopen posuzovat story o skoro-houmlesákovy, který nikdy neztrácí naději a víru v Boha, s patřičným odstupem. Will Smith hraje výborně, věříte mu slzy i otcovské rady. Právě scény s jeho filmovým i reálným synkem patří k těm nejdojemnějším. Moudra typu „nikdy nikomu nedovol, aby ti říkal že něco nedokážeš“ v jeho podání překvapivě fungují, i když to jsou patetické bláboly vytržené z reality. Jako vytržený z reality působí navzdory větě „Based on Real Events“ celý film. Někdo bude považovat za dostatečně „krutě realistickou“ samotnou sociální, potažmo existenciální krizi, ale když to porovnáme s tématicky spjatými filmy jiných, převážně evropských režisérů, jeví se Štěstí jako káva natolik přeslazená, že by to některé cukrovkáře mohlo i porazit. Ale jak už jsem napsal, nedokázal jsem odolat a pokud hodnotím „jenom“ třemi hvězdičkami, pak hlavně kvůli množství nudnějších pasáží, které činí (ještě) lidštějšími jednotlivé postavy a příběh nijak významným způsobem neposunují. Při mnohých scénách mi naběhla husí kůže, jak byly krásné. Je to sice krása povrchní a pomíjivá, jenže na ní přece Hollywood stojí. 70% Zajímavé komentáře: POMO, Damiel, Smileface, castor, wipeout, shyster (21.08.2007)

Tak jsem zhlédl zase další Muccinův snímek, ve kterém si pan režisér vlezl příběhu na záda, nechal ho plynout a zapomněl z nich slézt. Stejně jako tomu bylo ve snímku Sedm životů, i zde se nám v hlavní roli představil Will Smith, tady ale poněkud v opačné úloze a opět herecky kraluje, věřil jsem mu prakticky vše. Scéna ve 2/3 na zastávce se strojem času a dinosaury na mě ale byla už moc sentimentální. Netuším nakolik je příběh či scénář realitě se držící, pravdou ale je, že ve mě v tomto stylistickém podání nevyvolal takové pocity jaké jsem očekával, přesto je to ale dobré. 65% (21.12.2008)

Soundtrack Hans Andrea Guerra: 1. Opening - Andrea Guerra ,2. The Being Stupid ,3. The Running ,4. The Trouble At Home ,5. The Rubiks Cube Taxi ,6. The Park Chase ,7. The Linda Leaves ,8. The Night At Police Station ,9. The Possibly ,10. The Where's My Shoe ,11. The To The Game / Touchdown ,12. The Locked Out ,13. The Dinosaurs ,14. The Homeless ,15. The Happyness ,16. The Welcome Chris (14.05.2011)

Příběh o nezdolné touze a odhodlání je vzhledem k tématu samozřejmě trochu melodramatický, ale ani zdaleka ne tak, jak bych čekala. Snímek nakonec působí překvapivě dobře, není to úplný sladkobolný doják, jen lehce depresivní drama s poměrně dobře namíchanými dojemnými momenty. Velmi silné tři hvězdičky. (09.02.2007)

Jestli je tento film aspoň z poloviny inspirovanej skutečnym životem Chrise Gardnera, tak teda nechápu, jak se z takovýho idiota moh stát milionář :-) Will Smith to zahrál sice docela přesvědčivě, ale jeho postava mi tak strašně lezla na nervy, že bylo pro mě doslova utrpení tento film sledovat. Takhle nesympatickýho hlavního "hrdinu" jsem už hodně dlouho neviděl. Chová se jako úplnej idiot a úspěchu dosáhne vlastně jen díky tomu, že neustále někomu leze do prdele. Úspěch jsem mu vůbec nepřál. Naopak bych mu přál, aby skončil někde pod mostem. V podstatě souhlasim s komentářem, co napsal DaViD´82. (24.04.2010)