Muzika

Žiaden krok dopredu sa nekoná čo sa týka úrovne slovenského filmu, ale predsa ma film nesklamal ako som očakával. Nie je zvlášť premakaný v deji ani v ničom inom, ale má niečo do seba. Je z doby, ktorá nebola prechádzkou ružovou záhradou, ale aj tak si film našiel priestor pre humor a vtipné situácie aj napriek neprajnému režimu. Herci zahrali tak, ako je zvyčajné, takže žiaden zázrak, ale predsa potešili ( podaktorý ). Scéna ako začali hrať maďarskú pieseň sa mi veľmi páčila, moc som sa pobavil. Kamerovo, vizuálne je film chabý. Ozvučenie tiež nie je bohvie čo na to že sa film volá Muzika. Nvotova réžia je priemerná. Snaha bola, cení sa a verím, že je to film ktorý odbíja na lepšie časy slovenskej kinematografie. 60% (15.05.2010)

Muzika je film opravdu vtipnej, a přitom tak nějak skromnej. Komický situace jsou dobře vymyšlený, zahraný i vypointovaný, a to znamená hodně. V českých komediích z poslední doby se tlačí na pilu ve scénáři i hereckým výrazu a nakonec to vypadá tak, že když by se měl člověk zasmát, má spíš pocit, jako by ho do toho někdo nutil, i když jemu se smát vlastně nechce. Zato vtípky z Muziky ve mně nechaly příjemnej pocit uvěřitelnosti a správný míry nadsázky. Juraj Nvota se nesnaží předávat nějaký zvláštní poselství, spíš se mu daří vystihnout atmosféru "starejch blbejch časů za komoušů". Daří se mu to tak, že si uvědomíme, že bysme se do nich rozhodně vrátit nechtěli, ale že i tenkrát tady žili lidi, který byli v něčem tak nějak stejný, jako jsme dneska my. Tak, že chceme s těmahle lidma prožívat jejich příběh. Báječně jsem se bavil a navíc mě potěšilo, jak profesionálně a vkusně je tenhle film natočenej. Naprostou většinu českých novinek strčí do kapsy. (06.08.2008)

A predsa len sa aj u nás točia dobré filmy, ktoré dokážu udržať moju pozornosť od začiatku až do konca. Ja som si osobne film užil, má skvelé momentky, pár dobrých hlášok a súčasne aj zaujímavé postavy. Nechcem tvrdiť, že všetky sú dobre spracované, no napriek tomu si myslím, že Muzika je jeden z najlepších slovenských filmov posledných rokov. Dobre sa naň pozerá, má švih a vtip a aj veľa zapamätateľných momentov. (18.11.2015)

Pamätám si ako na strednej škole nás zobrali na toto do kina. Niektorí sa bavili, niektorí nudili, ja som tomu na chuť prišiel až neskôr. Ono ten humor Kostelného, Pauhofovej, Nvotovej, Geišberga, Latináka a iných je špecifický, nie každému sa páči. Ako romantická komédia to celkom obstálo, bolo to o hľadaní šťastia a vzrušenia človekom, ktorého ničil komunistický stereotyp, o hudbe by som pomlčal, to že experimentovali bolo vidieť. Nakoniec z toho vyjde tragikomédia a aj láska akosi ustane, nuž ak chceli socialistické časy vykresliť ako nudné a smutné a ľudí ako exotov, z ktorých akože tí normálnejší ušli, tak im to vyšlo. (18.07.2012)

Muzika mi nezněla příliš libozvučně. Těšila jsem se na pořádnou dávku vydatného jazz a dostalo se mi vesnické kutálky. Sám příběh mohl být nosný, pokud by mu byla věnována větší péče. Takhle je Muzika poněkud roztříštěná nesourodá výpověď o době minulé, bohužel ne tak silná jako o sedm let mladší kousek Jak jsme hráli čáru. (19.11.2015)