Středoškolský profesor Pedersen

Začínající učitel v 70. letech koketuje s myšlenkou komunismu a přidá se do vznikajícího hnutí. Tam se zamiluje do aktivistky a románek je na světě. Aktivistka ho ale po čase pošle k vodě. On se ovšem nevzdává a dál o ní v hnutí nenápadně usiluje. Ve filmu tedy sledujeme vývoj románku ale i vývoj lokálního komunistického hnutí. Bohužel, vše je to tak trochu nudné. (26.07.2017)

Nametem, zemi vzniku a zpracovanim tento film hodnotim velmi pozitivne. Snad v kazde zapadni zemi Evropy behem studene valky se objevovaly vetsi ci mensi skupiny lidi, kteri aktivne podporovaly socialismus a snily o prevratu. Prvni polovina, plna nadseni a optimismu postav je velmi usmevna. Po vystrizliveni a uvedomeni si, ze to v Norsku nepujde tak snadno a postupne skepsi hlavnich hrdinu se film postupne dramatizuje. A zde vidim nejvetsi slabinu filmu, nebot ne kazdy chce zaveru uverit, zvlaste pak lide z byvaleho vychodniho bloku. (15.12.2009)

Mnohým z nás se zdá až nemožné, že by někdo zatoužil dobrovolně odhodit výdobytky západního kapitalismu a vzít si za vzor Velkého Kormidelníka, leč právě toto nemožné nebývalo v dobách minulých až tak velkou vzácností. V nostalgickém vzpomínání gymnaziálního profesora Pedersena se přeneseme do doby, kdy i on podlehl vábení těch nejlevicovějších ideálů. Banda mladých intelektuálů vidí svět až roztomile naivním způsobem, jsou plni nadšení a sní o nastolení lepší beztřídní společnosti a revoluci. Líbí se mi, že Moland tuto naivitu a nadšení tak pěkně v mnohých scénách zprostředkoval - příjezd hlavní hrdinky Niny stylizované do role samotného Maa je opravdu nádherný pohled. Zároveň mu však nechybí komika, která zpochybňuje rozum a dospělost protagonistů-revolucionářů. Jindy mnou opovrhované včlenění romantického vztahu do filmu, který je jinak o něčem jiném, tu tentokrát má svůj smysl v tom, že nejen láska k dívce, ale i k ideologii, může být romantickým poblouzněním, z kterého se někdy probouzíme do kocoviny, jindy do manželství. Silné ***. (27.11.2009)

Mrzí mě, že svým hodnocením barvím tento film do šeda, ale přesně to vystihuje můj dojem, který jsem z něj měla. Příběh středoškolského profesora, který se po jednom plamenném projevu svého studenta rozhodne stát komunistou a společně se skupinkou nadšenců bojovat proti kapitalismu, mě nechal chadnou. Možná jsem byla schopná pochopit jednání jednotlivých postav, jak již zmíněného profesora, tak i jeho kolegyně soudružky, která stranu povýšila nad své osobní zájmy a radosti, ale vůbec jsem si k těmto osobám během sledování nevytvořila žádné sympatie. Komunismus jsem sice na vlastní kůži zažila jen velice krátce, ale i přesto mám k němu dost averzi, tak možná i to ovlivnilo moje hodnocení. (11.03.2009)

Asi nejproblematičtější na norském snímku je název Soudruzi, třeste se!, se kterým přišla naše distribuce. Je to jen další ujetý výplod marketingových nápadů typu Brutální Nikity apod. Molandův film je v podstatě nenápadná jemná satira na téma osudů západoevropské radikální levice, která si své zlaté časy odbyla v bouřlivých 60. letech. Není to film pro každého a tomu odpovídá i střízlivé bodové hodnocení, ale toho, kdo se o příslušné téma zajímá, odmění promyšleným scénářem, slušným herectvím a především výtečnou analýzou příslušného společenského fenoménu. Film sice nehýří nějakými špičkovými gagy a vlastně si ani neklade za cíl diváky rozesmát, spíš cíleně ironizuje planý radikalismus, ideologičnost a odtrženost od reality těch, co si zosobovali právo mluvit jménem mas a vylepšovat stávající svět. A dělá to mimochodem mnohem lépe než revolverová tzv. pravicová česká publicistika. Lidský příběh vysokoškolského učitele a jeho milostného vztahu je stejně bezúspěšný jako snahy radikální levice vybudovat komunismus. Film divákovi nic neulehčuje, ono už obsazení Kristoffera Jonera do role milovníka a intelektuála je hodně odvážné a jde výrazně proti jeho hereckému typu, který ho předurčuje do výrazně temnějších hororových nebo thrillerových poloh. Navíc příběh má i svou tragickou stránku, která v závěru nabývá navrch. Trochu sice filmu přidávám, protože jeho formální stránka lehce pokulhává za myšlenkovým obsahem, ale vzhledem k jeho nedocenění na CSFD toho nelituju. Celkový dojem: 90 %. (20.09.2010)