Prekonať sám tisícky míľ

Každopádně obrovské téma k zamyšlení, jak dojemně tu vyjádří lásku otec k synovi, který ho kvůli nějakému pochybení v minulosti (které zde bohužel není specifikováno) úplně zavrhl, a je málo času na nápravu, protože synovi do konce života moc dní nezbývá. Pro nás k tomu velice zajímavá cesta Japonce po Číně, která sice plně splní svůj účel, i když původně byla myšlená úplně jinak. Já jsem čekala, kdy při komunikačních nedorozuměních začnou používat staré čínské znaky, které jsou u obou národů stejné a stále se používají (ale nic...tak nevím jak to vlastně doopravdy je). Skvělý komentář Kitana (díky za něj!). (15.12.2008)

Po dvoch vypravnych epickych dobrodruzstvach je to Zhangov navrat k prostemu minimalizmu. Film krasny nie obrazom, ale dojemnym pribehom, kde dolezitejsie ako farebna kompozicia sceny je jednoduchost a uveritelnost predkladaneho deja o otcovi, snaziacemu sa najst si spat cestu k umierajucemu synovi. Formou male, ale na city bohate a kontemplativne pohladenie po dusi. (03.01.2006)

Složité bývají cesty za klidem vlastní duše. Ač Yimou nešetří záběry (příliš) krásné čínské přírody, hrdina musí svést především vnější, citový souboj nad sebou samým, takže se občas zastaví a zasněně kouká do krajiny. Nenapadá mě, co zásadního tomuto pozvolnému putování vytknout. Jde o takové neškodné, neurážející a politicky korektní rozjímání nad lidmi, jejich vzájemnými vztahy a nad pozvolným zánikem tradic, potažmo tradičních (mezi)lidských hodnot. Jestli máte dostatek času a náladu na něco pěkného, sentimentálního, na něco bez zbytečného křiku a bez zbytečných střihů – tak prosím. 70% Zajímavé komentáře: kitano, Brandon (01.04.2010)

Vedle artove akcnich vizualnich masterpiecu typu Hero si Yimou Zhang cas od casu natoci nejaky ten minimalisticky osobni kousek a vetsinou je o co stat. The Road Home bylo napr. tak genialni, ze se tomu divim dodnes. Od Riding Alone jsem tedy cekal podobne pusobivy zazitek a nedockal jsem se, nebo alespon ne zcela. Oneman show tvrdohlave emocionalniho Kena Takakury sice funguje, Cinske prostredi take zklame malokdy a napr. finalni skalovity kanon byl uchvatny. Diky prekladum a China vs. Japan tendencim to melo spravny Lost In Translation feeling a bylo to podobne originalni, jinak ale Zhang nebyl po celou dobu schopen nejak vyrazneji zautocit. Postradalo to silnejsi sceny, prekladove pasaze se zacaly opakovat a vubec to cim dal vic brousilo do repetitivni sfery. Bez toho fakana na konci bych se take klidne obesel. Dobra, ale spis jen odpocinkova Zhangova pauza, pri ktere sbiral sily a dech na jeho dalsi klenot - Kletba Zlateho Kvetu. 6/10 (18.10.2009)

Film, který mi na dlouho uvízl v hlavě. A někde tam jistě ještě vězí. Nabízí otázku, zda je možné pokusit se na poslední chvíli dát dohromady něco, co bylo vlivem odlišnosti a neporozumnění na dlouhou dobu odděleno. Asijské filmy mají vždy co nabídnout svojí geniální jinakostí a tady nabídly minimalistické duševní veledílo o touze po odpuštění, lásce, smíření a prozření. (26.08.2009)