Anjel Pána

Musím uznat, že mě to opravdu překvapilo. Nikdy jsem to neviděla, resp. nedokoukala z toho důvodu, že ze začátku to vypadá naprosto otřesně. Prostředí nebe není vůbec koukatelné. Nicméně dnes jsem si řekla, že když každý tak vychvaluje druhý díl, tak to nemůže být přece tak hrozné. A ono není. Naopak je to hezké, vtipné a člověk se nenudí. (28.04.2017)

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)

Na podobné rozpustilé člověčinky mě obvykle neužije, ale téhle dám s klidným srdcem a čistým svědomím horších 7/10. Jen škoda, že jakmile se do centra dění dostali lidé a člověčí hříchy a starosti, sklouzlo to nebezpečně blízko k nudě - a na Petronela a Uriáše pak člověk čekal jak na -- smilování boží. (24.12.2006)

Pokud máte rádi S čerty nejsou žerty, tahle pohádka vás rozhodně nezklame. Nepřijdete o sympatického českého čerta (Jirka Dvořák rulez), zasmějete se vypointovaným dialogům, navrh dostanete lehce načrtnutou love story. Věčná škoda, že Strach netočil přímo pro kina, ta televiznost je někdy trochu rušivá a o infantilním nebi raději nemluvě (pozemská část příběhu je mnohem životaschopnější). Suma sumárum příjemné překvapení - že by česká pohádka chytala novou slinu? (16.12.2005)

Na scénáři je trošku vidět, že má spíše původ v evangelickém prostředí, ale nezasvěcené ateistické české prostředí to asi nepozná (a stejně tak z druhé strany katolíci budou cosi povídat o komunistické výchově, přičemž budou zapomínat, že antikatolické a ateistické tendence česká společnost získala hluboko v 19. století, nemluvě o masarykovské republice). (24.12.2012)