Noroi

Myslím, že je to první japonský horror, co jsem kdy viděl, a mám v plánu jich zhlédnout více, jelikož mi to bylo doporučeno. Celkově mě hned zaujal ten autentický japonský rukopis, který je prostě dost specifický a odlišný, než většina amerických horrorů. Jediný mínus tohoto filmu je konec, který byl oproti zbytku filmu takový slabší a uspěchaný celkem. Jinak lore v celém filmu je celkem dost prokreslený a je to fajn mít tolik informací o tom, co se tam děje. Taky střih a kamera přináší taky hodně creepy atmosféru, což je velký plus, zvláště u horroru. (22.05.2022)

No, tak to snad raději měli natočit pořádné scat porno s tou reportérkou, to by byl daleko větší odvaz. Hlavně za tu TOTÁLNÍ ZHOVADILOST v závěru musím zrušit i ty poslední dvě hvězdy, které jsem si chystal. Aby někdo natáčel smrt vlastní rodiny, tak to už je příliš i na mě (fanouška Hanekeho). To už by mi fakt bylo trilionkrát milejší sežrat hovno od toho mrtvého obžery z filmu Se7en. Přesto je to takový lepší odpad. 10-20% (02.07.2011)

Kôji Shiraishi prostě umí Horror. Ať už jde o torture porn, kde jsem se s ním seznámil (Gurotesuku), nebo Blair Witch like strašení v Noroi. Necelý dvě hodiny na takovej film se mně zdálo fakt moc, ale nakonec to uteklo jak voda. Ve výsledku jsem to viděl na 4 *, ale pak jsem měl jít ve čtyři hodiny ráno na záchod, a působivost celýho filmu na mě dopadla na plný pecky. Scary as Hell!!! (15.01.2011)

Japonské vtělení Radka Johna, Josefa Klímy a Standy Motla v jednom a se nějakýma těma kilama navíc se přes zdánlivě nesouvisející případy paranormálních aktivit dostane až k momentům desetkrát strašidelnějším než partička honící ježibabu z místního lesa. Velice působivý "dokumentární" horor s velmi nepěkným koncem a stupňující se děsivou atmosférou a to i v úplně obyčejných denních scénách. (19.01.2010)

Ty Japonci vážně potěší a občas ještě dost překvapí. Už se skoro stává tradicí, že moderní horror, který mě dokáže vyděsit, zpravidla pochází z Asie. Spousta lidí to asi určitě bude přirovnávat k Blair Witch, ale aby bylo jasno – takhle měla Blair Witch působit, měla, jenže, dobře čistě subjektivně na mně, nepůsobila ani za mák a tomuhle nesahá ani po kolena. Ale Noroi mě rozválcovalo. Skvělá atmosféra, jsem rád, že jsem si to nepouštěl na noční. To bych se asi pokakal. Také je to první film co jsem viděl, kde tzv. hand cam styl snímání (a že ho zrovna nemusím) má své opodstatnění a kde byl uveden v dokonalost. V Noroi vůbec nepůsobí jako rušivý element, naopak, na budování atmosféry se podílí obrovskou měrou. Příběh a zápletka sice „typicky“ asijská, ale ten civilní způsob vyprávění, žádná triková a digitální onanie, tomu dodávají opravdu mrazivou atmosféru. Vyzdvihnout musím ještě hudbu, která v naprostém duchu minimalismu Johna Carpentera válcuje a děsí jako prase. Brrr, ještě teď mám husí kůži. (07.09.2011)