Aruku, hito

Pomalý, melancholický film o mnoha věcech. Nemusím sem psát, o jakých - je jich tu dost a každý si jistě najde ty svoje. Právě tempo je u tohohle filmu zabiják; jinak jde o krásné, tiché, atmosférické ztvárnění příběhu jednoho starého muže. Tělo sice zanudí, mysl ale prokrví. (08.01.2008)

Po prvních deseti minutách, respektive po scéně na sádkách, se z režisérova nepochopeného "šílenství" stává osobitý režisérský styl (rozhovory z dálky a náhlé, dramaticky blízké záběry na tváře herců; hudební doprovod ve stylu osmibitové hudby prastarých videoher; střihy mezi emocemi, nesynchronizované voiceovery opravované tvrdými prostřihy), pro mě osobně však těžko stravitelný. Celkově velmi slabé. Viděno na MUBI. (10.07.2010)

ocenenia : MFF Cannes 2001 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' (15.10.2013)

Jsou to už dva roky, co starému muži zemřela manželka. Nyní žije s mladším ze svých dvou synů, který jej ochotně opečovává, přestože by se bez jeho pomoci klidně obešel. Staršímu synovi se nedaří s jeho kapelou, peněz se nedostává a manželka čeká dítě. Východiskem ze svízelné situace by bylo usmíření s otcem a nastěhování se pod jednu střechu, ale ne všechno je tak jednoduché, jak se může zdát. Aruku, hito se soustřeďuje čistě na vykreslení vztahů mezi otcem a dvěma syny, ale až na jednu emotivnější scénu a pár pohledů na drobné životní radosti starého pána se toho příliš neděje a ani drsná zima na Hokkaidu nezavane sněhem všechna ta prázná místa čekání na další vývoj děje. (21.10.2007)